Karel Hvížďala: Chapadla justiční chobotnice

13. srpen 2015

Tak se jmenuje publikace Nadačního fondu proti korupci, kterou vydal Tribun EU v Brně. Knížka se soustřeďuje na čtyři účastníky tzv. justiční mafie: První kapitola nese název Pavel Němec - mladý muž s vlivem, druhá Jaroslav Bureš - od taláru k politice a zpět, třetí Jan Sváček - justiční funkcionář s kontakty a čtvrtá Pavel Kučera - soudce, který ztratil soudnost.

Autoři zmapovali čistě z veřejných zdrojů životní kariéry zmíněných právníků, které představují tři různé motivy jejich životní poutě: Pavel Němec, bývalý ministr spravedlnosti a dnes advokát, je typický numismatik, milovník peněz, přes své známosti jeho právní kancelář třeba jen z ministerstva zdravotnictví dostala v letech 2009 až 2014 zakázky za 52 milionů korun.

A mimo nejrůznějších známých kauz za jeho vlády vstoupila v platnost vyhláška, která pro advokáty zavedla paušální odměny závislé na kategorii výše žalované částky, avšak téměř nezávisle na právních úkonech. I na této vyhlášce jeho kancelář vydělala velké peníze.

Čtěte také

Pánové Bureš, dnes předseda Vrchního soudu v Praze a Sváček, dnes zástupce místopředsedy Vrchního soudu v Praze, jsou muži, kteří jak před listopadem, tak po něm, založili svůj postup v justici na blízkosti k politikům a politickým stranám: původně byli členy KSČ a později měli oba zase blízko k Václavu Klausovi a jeho lidem v politice i byznysu.

Oba se za pomoci prezidenta snažili dostat do nejrůznějších vysokých funkcí včetně Ústavního soudu, nakonec ale oba neprošli schvalovacím procesem v Senátu.

Předseda pražského městského soudu Jan Sváček ohodnotil stav české justice

Pan Bureš dokonce kandidoval na prezidenta, ale propadl s mizivým počtem hlasů hned v prvním kole.

A pan Sváček sice v září 2014 zvítězil ve výběrovém řízení na post místopředsedy Vrchního soudu, kam ho tlačil právě pan Bureš, ale pod tlakem politiků a médií nakonec kandidaturu vzal zpět.

Pavel Kučera nikdy nebyl členem žádné politické strany, ale vždy ho bavilo vyjednávat, jak o něm již říkával Otakar Motejl, jen si nedokázal určit mantinely, ve kterých se musí pohybovat a tak přesto, že se stal místopředsedou Nejvyššího soudu, víc než aby se staral o spravedlnost, zapojoval se do různých politických her.

Čtěte také

Spolu s prezidentem Václavem Klausem se účastnil marného pokusu o odvolání předsedkyně Nejvyššího soudu Ivy Brožové a přidělení Jaroslava Bureše k Nejvyššímu soudu, v roce 2008 v kuloárech Pražského hradu loboval za Václava Klause společně se svým kamarádem Pavlem Němcem a podílel se i na ovlivňování trestního stíhání někdejšího vicepremiéra Jiřího Čunka, kvůli kterému bylo proti němu zahájeno kárné řízení. Den na to Kučera sám rezignoval a odešel do penze.

Tento stav má samozřejmě důvody objektivní: naše země je velmi malá, všichni zvláště z jednoho oboru se znají a příležitostí se setkat s politiky a lobbisty je mnoho.

Jenže soudce, stejně jako třeba státní zástupce, musí vědět, že funkce musí k něčemu zavazovat. Bohužel tuto zásadu, kterou dlouhodobě hájili Iva Brožová, Otakar Motejl, Josef Baxa či Pavel Zeman, se dodnes nepodařilo v naší justici prosadit, což tato publikace jen dokládá.

Spustit audio