Jan Vávra: Tápání současné opozice
O tom, jaký zmatek panuje v názorech veřejnosti na naši politickou scénu, svědčí výsledky nedávného průzkumu agentury NMS pro Novinky.cz. Češi podle něj považují za nejvýraznějšího opozičního politika prezidenta Petra Pavla, ale hned na druhém místě se umístil Andrej Babiš (ANO), i když je předsedou vlády.
Až s odstupem následují předsedové opozičních sněmovních stran. Zda je to výsledek Babišovy sofistikované marketinkové strategie – kdy sice vládne, ale zároveň se označuje za oběť všemožných útoků, která za nic nemůže – nebo vizitka špatné práce skutečné parlamentní opozice, nechám na vašem uvážení.
Čtěte také
V poslední době skutečně mezi zastánci liberální demokracie roste nervozita z toho, že se současná parlamentní opozice ukazuje jako stále méně schopná Andreje Babiše porazit.
Podle některých komentátorů by opozice neměla jen reagovat na kroky Babišovy vlády, ale nastolovat sama témata. Podle jiných je málo dryáčnická a měla by postupovat stejně agresivním stylem jako Andrej Babiš. Řada komentátorů vytýká opozici, že nepochopila nové způsoby komunikace. Stále se soustředí na projevy ve Sněmovně.
Pokud chce něco veřejnosti sdělit, uspořádá tiskovou konferenci a tím to skončí. Málokdo z opozičních politiků dokáže tak efektivně využívat sociální sítě jako Andrej Babiš. Tato kritika je bezesporu opodstatněná, je ale otázkou, zda není na místě mnohem zásadnější proměna uvažování současných opozičních politiků.
První zkouška opozice
Asi prvním zásadním úkolem je spojit se. Zkušenosti z Maďarska nebo Polska ukazují, že proti populistovi s širokou podporou obyvatelstva má šanci jen jednotná a co nejširší fronta demokratických uskupení. To, že v senátních volbách opoziční strany kandidují proti sobě, nahrává Andreji Babišovi. Pokud strany upřednostňuji vlastní identitu, dávají tím společnosti najevo, že pro ně současná vláda nepředstavuje takovou hrozbu.
Čtěte také
Druhým úkolem, který musí opozice splnit, chce-li Babiše porazit, je nalezení nějakého vůdce. Opoziční politici musí pochopit, že politika se všude na světě čím dál více personifikuje, že lidé nečtou programy a hledají někoho, komu budou moci důvěřovat.
Takového vůdce – při vší úctě – žádná opoziční strana nenabízí. Nejblíže k tomu má asi předseda KDU-ČSL Jan Grolich, ale diskvalifikuje ho jeho příslušnost k jedné z nejslabších stran a lokální působnost.
Úspěšným vůdcem rozhodně nebude takový politik, který vzejde ze zákulisních politických dohod. Ideální by bylo, kdyby se zrodil ze sympatií a podpory veřejnosti. A nemusí jít o podobně dryáčnickou osobnost, jakou je Andrej Babiš. Příklad Petra Pavla ukazuje, že rozhodnost, rozvážnost a důvěryhodnost jsou ty nejdůležitější předpoklady.
Čtěte také
Třetím zásadním úkolem je jasné pojmenování toho, co pokládá opozice za nejdůležitější. Teď střílí bez většího rozmyslu na vše, co Babiš udělá. Přitom Andrej Babiš staví svoji politiku a marketing na základě čísel z výzkumů veřejného mínění.
I opozice potřebuje přesně zjistit, co pokládá většina veřejnosti za největší problém a na co by se tedy měla soustředit. Je to nedostatečná obrana země? Zadlužení příštích generací? Vytunelování všech ekonomických a přírodních zdrojů ve prospěch oligarchů? Nebo ještě něco jiného…?
První zkouška opozice přijde již na konci prázdnin při hlasování o novele zákona o rozpočtové odpovědnosti. Pokud budou opoziční politici pokračovat ve svém nejistém tápání, bude muset občanská společnost začít hledat jiný model, který by mohl vést k porážce Andreje Babiše v příštích volbách.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
