Lukáš Jelínek: STAN jako tahoun opozice a protiváha Babišovy koalice? To musí ještě hodně přidat
Jen máloco je v současnosti nudnější než pročítání volebních modelů a žebříčků stranických preferencí. Devět měsíců od sněmovních voleb jsou téměř nehybné. Hnutí ANO se drží nad 30 procenty, Motoristé oscilují okolo osudové pětiprocentní hranice a hnutí SPD je jen kousek nad nimi. Logické by však bylo očekávat růst opozičních subjektů. Vždyť vláda dělá botu za botou, skandál za skandálem.
Čtěte také
Ale podle čerstvého šetření agentury STEM nikdo z opozice nedokáže pokořit ani metu 15 procent. Že by spory, které dnes politici vedou, voliče nezajímaly? Pak by se dalo pochopit, že čekají na něco hmatatelnějšího.
Přesto některé bitvy zásadní jsou – například o nezávislou státní správu, o podíl expertů na exekutivním rozhodování, o neziskové organizace nebo o veřejnoprávní sdělovací prostředky. Nevládní partaje je však nedokážou veřejnosti převyprávět tak, aby se váhy její přízně naklonily na jejich stranu.
Vedou Starostové
S těsným náskokem před ODS vedou opoziční peloton Starostové a nezávislí, formace se slabým voličským jádrem, avšak nemalým širším potenciálem. I když slovo „vedou“ není přesné. O dominanci nemůže být řeč.
Čtěte také
Když se mají k čemukoliv vyjádřit, zaujmou vždy stanovisko srozumitelné a věcné. Jejich rétorika ale neopouští vyjeté koleje, takže leckdy ani nezaujme. Snadno pak zapadne i to, že se nemusejí spoléhat jen na předsedu Víta Rakušana a do médií mohou posílat i běžné poslance.
Kdysi by to nestálo za pozornost, jenže v době, kdy spousta politiků nedá dohromady ani větu, v níž se podmět shoduje s přísudkem, jde o sympatickou přednost.
Šlapou vládě na paty
Zatímco ODS se vrací ke kořenům a dávným pravicovým receptům, pročež je s to podpořit kabinet namátkou při snižování odvodů osob samostatně výdělečně činných, tak Starostové se hlásí k hodnotové politice, čímž aspirují na roli protipólu vládní většiny.
Čtěte také
Také ve Sněmovně jí důsledně šlapou na paty. I když někdy je to jen velké divadlo. Třeba když navrhují poměrné zastoupení ve sněmovních orgánech nebo zákaz alkoholu v dolní parlamentní komoře.
Obojí mohli Starostové předložit už v minulém volebním období. Alkoholu přece nepropadli poslanci až letos. A princip poměrného zastoupení Fialova koalice zase odmítala, poněvadž nechtěla přidělovat funkce radikálům.
Vlastní stínová vláda
Bude to chtít víc autentičnosti a věrohodnosti, aby opozice nabrala na váze. V jedné rovině tak ale hnutí STAN činí už dnes. Sestavilo si vlastní stínovou vládu ne proto, aby mudrovala v malostranských palácích, ale vysílá ji do regionů, aby se seznamovala s běžnými starostmi komunálních politiků a občanů.
Tím Starostové také připomínají, odkud sami vzešli. A jelikož jde o vládu stínovou, tedy nepříliš známou, víc času než na autogramy při výjezdech zbývá na práci a navazování kontaktů.
Však taky nikdo jiný není před komunálními volbami tolik závislý na synergii celostátní a lokální politiky jako Starostové, kteří z ní původně vyrostli. A rovnou dodejme, že s řadou oblastí pohnuli míň, než se čekalo.
Především s odstraňováním rozdílů v životní úrovni mezi regiony, ale i s bytovou či sociální politikou. Samosprávy slouží vládám (bez ohledu na stranické složení) coby odkladiště problémů. Tím ale vzniká pnutí, které může mít drsné konce.
Hnutí STAN by to mělo chápat jako první. Potom by se mohlo stát přirozeným oponentem vlády, aniž by se muselo nutně držet antibabišovské berličky. Proto také o jeho reálných vyhlídkách, víc než o celostátních volebních modelech, vypoví podzimní klání o jednotlivé radnice a senátní obvody.
Autor je politický analytik
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
