Karel Hvížďala: Bloomberg a média vs. prezidentská kandidatura

Michael Bloomberg
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Michael Bloomberg

Sedmasedmdesátiletý Michael Bloomberg, který od roku 2008 hovořil o své možné kandidatuře na prezidenta Spojených států amerických, se rozhodl před pár dny doopravdy kandidovat.

Přidal se k řadě demokraticky smýšlejících Američanů, jako je například herec Robert Redford, kteří vyčítají Donaldu Trumpovi jeho politiku. Ten nedávno prohlásil: „Čelíme krizi, o níž jsem si nikdy nemyslel, že ji v životě někdy poznám. Tento jediný muž ohrozil hodnoty, jakými jsou svoboda tisku, svoboda slova, úcta k pravdě a vláda práva.“

Přesvědčení jemu podobných lze za současné situace, která vládne v USA, pochopit, ale iBloomberg má problém: vlastní jedno z největších mediálních impérií na světě. Střet zájmů musel řešit už v roce 2001, kdy se stal starostou New Yorku.

Koncern, který budoval od roku 1981, totiž dohromady zaměstnává 19 tisíc lidí ve 120 zemích. Situaci vyřešil jednoduše: vzdal se ve společnosti Bloomberg LP všech rozhodovacích pravomocí, kromě rozhodnutí o prodeji.

Když poprvé padla zmínka o tom, jak by se Bloomberg zachoval, kdyby se skutečně rozhodl kandidovat, prohlásil: „Společnost Bloomberg News, která zaměstnává asi 2 700 novinářů, by šla buď do slepého fondu, nebo bych ji prodal.“ Připomeňme, že do jeho aktivit spadá ještě televize, rádio a týdeník Bloomberg Businessweek.  

Původní majitel nesmí mít s fondem nic společného

V angličtině se svěřenskému fondu říká blind trust a je to právní nástroj využívaný v situacích, kdy je třeba, aby klient neměl nad majetkem žádnou kontrolu, ani o něm neměl žádné informace. Klient dokonce ani neví, jakým způsobem je jeho majetek spravován.

Třetí strana má nad majetkem ve slepém trustu plnou kontrolou a klientovi ani nesděluje, jak s ním konkrétně nakládá, tj. co bylo v rámci struktury nakoupeno či prodáno.

A k prodeji řeklBlooomberg, jak ho cituje Der Spiegel, toto: „Kdyby bylo možné společnost prodat, udělal bych to. Stejně jednoho dne člověk zemře, tak proč se toho nezbavit dřív.“ Hovořil o tom, že by prodal 90 % všech svých aktivit.

Takové vyjádření samozřejmě všichni chápali a respektovali. Jenže v okamžiku, kdy se rozhodl, že bude skutečně kandidovat, se k tomuto výroku už nehlásí a šéf jeho agentury John Micklethwait prohlásil, že v době kampaně „budeme psát, kdo vyhrává a kdo prohrává. Budeme se dívat na politické programy a jejich dopady. Budeme dělat průzkumy, budeme dělat rozhovory s kandidáty. A vždy bude uvedeno, že majitel agentury je jedním z kandidátů.“

Zároveň se ale vedení rozhodlo, že v kampani se nebude zabývat investigativní žurnalistikou vůči všem kandidátům. Jinými slovy, když nebudou pátrat po minulosti a obchodních zájmech svého majitele, nebudou pátrat vůbec s výjimkou Donalda Trumpa.

A tady začíná zásadní problém, který můžeme chápat: Bloomberg se nechce zbavit svého impéria, když neví, jestli vůbec projde v primárkách, a převod do svěřeneckého fondu se mu zdá složitý. Myslí si, že by to nezvládl v tak krátké době. Definitivní rozhodnutí odkládá.

Karel Hvížďala

Tato situace ho ale v soupeření s Donaldem Trumpem i s ostatními médii zásadně oslabuje a zároveň nám v České republice ukazuje, jak jinak je vnímán nejen střet zájmů ve vrcholné politice, ale i fungování svěřenských či slepých fondů v euroatlantické civilizaci. Původní majitel nesmí mít s fondem nic společného, nemůže tam sedět jeho žena, jeho právníci či bývalí zaměstnanci a nesmí z toho mít žádný benefit.

Autor je publicista