Karel Hvížďala: Babiš – kouzelník s časem
Kdybychom si pamatovali, co Andrej Babiš tvrdil, tak můžeme říci: konečně díky svému premiérskému postu a podpoře ve Sněmovně, kterou tvoří šestikoalice Babišovo ANO, Okamurovo SPD, Svobodní, Trikolóra, Pro a Motoristé sobě, si konečně může dovolit splnit svůj sen: řídit stát jako svou firmu.
To tvrdil od počátku, nelhal. Proto i ANO je subjekt, ke kterému se chová jako ke své firmě. A proto má ANO jen 2 710 členů, je to sekta a on je její guru.
Čtěte také
Totéž platí o většině ve Sněmovně: jeho podpora je složená z části ze zcela periferních politických subjektů, jejichž členové za své současné postavení vděčí pouze Babišovi a musí ho poslouchat. A stejně funguje i jeho vláda: většina ministrů by se do vlády bez něj nikdy nemohla dostat, za to mu je vděčná, a proto je rovněž poslušná.
Osud státu nikoho z této sestavy nezajímá. A bohužel podobně jsou na tom z velké části i Babišovi voliči, kterým slibuje, že je od politiky osvobodí, že se o nic nemusí starat, protože on za ně všechno vyřeší.
Otázka zní: Proč je stát pro asi 30 procent lidí nedůležitá instituce?
Čtěte také
Odpověď nám nabízí historie. Ve 20. století náš stát sedmkrát změnil jméno, za tu dobu od nás zmizely více než tři miliony obyvatel a po letech 1938, 1939, 1945, 1948, 1968, 1989 se tu měnil politický režim jako na běžícím pásu. Žádná generace tu nežila v jednom státě.
Nyní se o další zásadní změnu pokouší Andrej Babiš a nejspíš proto se mu to zatím daří. Na změny režimů jsme zvyklí. Státní instituce jsou u nás moc tekuté. Lidé, kteří nemají sílu v sobě a ani ji nemohou cítit ve vztahu ke státu, v době mnoha krizí a válek, rádi dávají hlas mesiášům, kteří vyzařují velkou touhu po moci a slibují návrat zlatých časů. Ti legalitu institucí nahrazují legitimitou svého volebního vítězství.
Útěšlivá slova a krásné sliby
S jednotlivými státními institucemi majitel ANO zachází jako se svými holdingovými provozy a s ministry jako s řediteli svých podniků. Miluje monology a nenávidí dialogy: s podřízenými nemá čas se bavit, nemá o čem, když ví nejlépe sám, jak má všechno fungovat. Prezidenta považuje jen za symbol, který má být na známkách.
Čtěte také
Bohužel v tom se do jisté míry shoduje i s těmi, kteří dávno před Babišem volali po nepolitické politice a byli proti politickým stranám, protože odmítali politiku jako pouhý boj o moc. Bohužel většina lidí si z toho vysněného ráje pamatuje jen sousloví nepolitická politika, které v jejich mysli vyřadilo politiku z jejich zájmu a vysvobodilo je z odpovědnosti za stav státu.
A to je to, co jim dnes Babiš nabízí. Je to kouzelník s časem, slibuje, že za něj se budou hodiny otáčet opačným směrem, že bude všechno lepší, jako dřív, že se i za krize a válek nemusíme bát, i když to nebude tak rychle, protože převzal stát v dezolátním stavu.
Útěšlivá slova a krásné sliby zaslepené části společnosti nepřeberným množstvím zboží stačí. Podle filozofů za to může fakt, že horizont lidských očekávání vždy vítězí nad prostorem lidských zkušeností. Verdikt nelítostné zkušenosti nás falešné vědomí naučilo vytěsnit z hlavy.
Naděje je jen v připomenutí zkušenosti, která bude prezentována s laskavou naléhavostí.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
