Karel Barták: Zelenskyj in, Erdogan out. A Evropské politické společenství jako jednotná fronta proti Rusku

Tato skutečnost jako by dokreslovala na jedné straně upřímnou, ba úpornou snahu Ruskem napadené Ukrajiny se začlenit do západních struktur NATO a EU, a na druhé nechuť Turecka, přitom letitého člena Severoatlantické aliance, se postavit do jednoho šiku s naprostou většinou evropských zemí rozhodně odmítajících ruskou agresi.

Čtěte také

Podkopávání Evropské unie nahrává Rusku, říká nový ministr pro evropské záležitosti Dvořák

Jde o důležitý vzkaz, protože celý koncept Evropského politického společenství spočívá především na symbolech a poselstvích. Samozřejmě je špatně, že Erdogan chybí na společné „rodinné“ fotografii, kde měl být podobně jako v říjnu v Praze se 46 dalšími evropskými lídry a která měla vstoupit do dějin hlavně kvůli nepřítomnosti Vladimira Putina a Alexandra Lukašenka.

Turecko to hraje od začátku ruské invaze na obě strany; bylo by neblahé, kdyby absence jeho prezidenta byla znamením, že na prahu nového pětiletého období u moci dává přednost té ruské. Nebo si v touze po nějaké světové roli už nechce ani „zadat“ formální demonstrací jednoty se zbytkem Evropy.

Přitažlivý formát

Čtěte také

Karel Barták: Státy EU se politicky dohodly, že dodají Ukrajině milion dělostřeleckých granátů za dvě miliardy eur. Podrobnosti nebude snadné vyladit

Další výstupy z vinařského zámku Mimi 40 kilometrů od Kišiněva už byly pozitivní. Šlo především o demonstraci jednotné podpory Ukrajině v jejím boji proti ruské agresi – a také Moldavsku, nejchudší evropské zemi, která je terčem ruské hybridní války a opakovaných destabilizačních pokusů, přesto se však brání křehkou demokracii a usiluje o sblížení se Západem.

Sám fakt, že se schůze 47 lídrů konala právě zde, se všemi logistickými a bezpečnostními problémy, představuje silný vzkaz adresovaný především do Moskvy, shodli se účastníci. Neodpověděli Zelenskému na naléhavou žádost o rychlé přijetí do NATO, ale dobře ji slyšeli. I k tomu slouží neformální setkání.  

Potvrdilo se tedy, že formát vynalezený francouzským prezidentem Macronem a poprvé vyzkoušený v Praze funguje a je vítaným doplňkem všech ostatních evropských setkání, která jsou více či méně formální, což potvrdil i nedávný summit Rady Evropy v Reykjavíku.

Čtěte také

Karel Barták: Evropské politické společenství založilo v Praze 44 zemí

Umožňuje, aby se nejvyšší státníci všech zemí kontinentu na den sešli a promluvili si, bez přehnaného protokolu, bez hierarchie a bez nutnosti se shodnout na znění nějakého usnesení. Problémů, které přesahují ty unijní, máme v Evropě hodně a je vzácné si moct o nich popovídat – také se Švýcary, Nory, Bosňany, Černohorci, Gruzíny či Moldavany, které zas tak často nevidíme.

Vedle schůze v plénu se konaly tematické kulaté stoly a zbylo dost prostoru pro setkání mezi čtyřma, šesti či více očima, daleko od kamer a zapisovatelů. Je jisté, že válečná doba takovéto sešlosti potřebuje. Čím častěji se lídři setkají, tím lépe.

Rodinné fotografie mají váhu argumentů. Otázkou pak je, zda toto vše bude mít dál smysl v klidnějších mírových časech – zda takovéto schůze „o ničem“ vyvolají dostatečný zájem nejen samotných politiků, ale i médií, bez nichž politika přestává existovat.

Karel Barták|foto:Radko Kubičko, Český rozhlas

Bukolické poklidné dny však zatím Evropu nečekají, takže Evropské politické společenství má před sebou ještě slibnou budoucnost. V říjnu se bude konat třetí dějství ve španělské Granadě a na jaře pak v Británii, jediné zemi, která kdy opustila Evropskou unii. O další termín v příštím roce se uchází Maďarsko, což je vzhledem k jeho momentální pověsti a postavení v EU skoro opovážlivost. Zdá se tedy, že tento formát zůstane po nějakou dobu nejen užitečný, ale i přitažlivý.  

Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu a komentátor Info.cz