Karel Barták: Zelenskyj in, Erdogan out. A Evropské politické společenství jako jednotná fronta proti Rusku
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se ve čtvrtek nečekaně zjevil na schůzi Evropského politického společenství nedaleko Kišiněva, hlavního města Moldavska. Nepřijel naopak čerstvě znovuzvolený turecký prezident Recep Tayyip Erdogan.
Tato skutečnost jako by dokreslovala na jedné straně upřímnou, ba úpornou snahu Ruskem napadené Ukrajiny se začlenit do západních struktur NATO a EU, a na druhé nechuť Turecka, přitom letitého člena Severoatlantické aliance, se postavit do jednoho šiku s naprostou většinou evropských zemí rozhodně odmítajících ruskou agresi.
Čtěte také
Jde o důležitý vzkaz, protože celý koncept Evropského politického společenství spočívá především na symbolech a poselstvích. Samozřejmě je špatně, že Erdogan chybí na společné „rodinné“ fotografii, kde měl být podobně jako v říjnu v Praze se 46 dalšími evropskými lídry a která měla vstoupit do dějin hlavně kvůli nepřítomnosti Vladimira Putina a Alexandra Lukašenka.
Turecko to hraje od začátku ruské invaze na obě strany; bylo by neblahé, kdyby absence jeho prezidenta byla znamením, že na prahu nového pětiletého období u moci dává přednost té ruské. Nebo si v touze po nějaké světové roli už nechce ani „zadat“ formální demonstrací jednoty se zbytkem Evropy.
Přitažlivý formát
Čtěte také
Další výstupy z vinařského zámku Mimi 40 kilometrů od Kišiněva už byly pozitivní. Šlo především o demonstraci jednotné podpory Ukrajině v jejím boji proti ruské agresi – a také Moldavsku, nejchudší evropské zemi, která je terčem ruské hybridní války a opakovaných destabilizačních pokusů, přesto se však brání křehkou demokracii a usiluje o sblížení se Západem.
Sám fakt, že se schůze 47 lídrů konala právě zde, se všemi logistickými a bezpečnostními problémy, představuje silný vzkaz adresovaný především do Moskvy, shodli se účastníci. Neodpověděli Zelenskému na naléhavou žádost o rychlé přijetí do NATO, ale dobře ji slyšeli. I k tomu slouží neformální setkání.
Potvrdilo se tedy, že formát vynalezený francouzským prezidentem Macronem a poprvé vyzkoušený v Praze funguje a je vítaným doplňkem všech ostatních evropských setkání, která jsou více či méně formální, což potvrdil i nedávný summit Rady Evropy v Reykjavíku.
Čtěte také
Umožňuje, aby se nejvyšší státníci všech zemí kontinentu na den sešli a promluvili si, bez přehnaného protokolu, bez hierarchie a bez nutnosti se shodnout na znění nějakého usnesení. Problémů, které přesahují ty unijní, máme v Evropě hodně a je vzácné si moct o nich popovídat – také se Švýcary, Nory, Bosňany, Černohorci, Gruzíny či Moldavany, které zas tak často nevidíme.
Vedle schůze v plénu se konaly tematické kulaté stoly a zbylo dost prostoru pro setkání mezi čtyřma, šesti či více očima, daleko od kamer a zapisovatelů. Je jisté, že válečná doba takovéto sešlosti potřebuje. Čím častěji se lídři setkají, tím lépe.
Rodinné fotografie mají váhu argumentů. Otázkou pak je, zda toto vše bude mít dál smysl v klidnějších mírových časech – zda takovéto schůze „o ničem“ vyvolají dostatečný zájem nejen samotných politiků, ale i médií, bez nichž politika přestává existovat.
Bukolické poklidné dny však zatím Evropu nečekají, takže Evropské politické společenství má před sebou ještě slibnou budoucnost. V říjnu se bude konat třetí dějství ve španělské Granadě a na jaře pak v Británii, jediné zemi, která kdy opustila Evropskou unii. O další termín v příštím roce se uchází Maďarsko, což je vzhledem k jeho momentální pověsti a postavení v EU skoro opovážlivost. Zdá se tedy, že tento formát zůstane po nějakou dobu nejen užitečný, ale i přitažlivý.
Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu a komentátor Info.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.