Karel Barták: Evropské politické společenství založilo v Praze 44 zemí

Pro Česko je pak důležité, že se zhostilo tohoto nelehkého úkolu, že všichni vysocí hosté odpověděli pozitivně na pozvánku premiéra Petra Fialy a byli ochotni vážit cestu na Pražský hrad, který se tak stal místem zrodu zmíněného „společenství“.

Čtěte také

Lída Rakušanová: Spolu, nebo každý po svém prkně?

Úspěchem je už sám fakt, že se setkání uskutečnilo. Nikdo nemohl očekávat nějaké průlomy od akce, která trvala nějakých osm devět hodin. Státníky přilákal do Prahy vedle historického kontextu i zvolený formát, volný, nesešněrovaný povinností shody na nějakém společném textu, a umožňující i řadu bilaterálních setkání, vítaných na neutrální české půdě zvláště pro některé účastníky zastupující znepřátelené země.

Je důležité, že se i tak nečitelné státy, jako je Turecko nebo Srbsko, připojily k akci pořádané Evropskou unií a demonstrující jednotu kontinentu tváří v tvář ruské agresivní válce proti Ukrajině.

Posílení pozic Západu

Čtěte také

Karel Barták: Evropa reaguje klidně na Putinovy hrozby, připravuje další sankce

Nikdo dnes samozřejmě neví, zda se po pražském startu tato platforma skutečně ujme, zda se stane plodným a užitečným fórem propojujícím EU se zbytkem kontinentu a hlásícím se k základním demokratickým hodnotám.

Logicky lze poukazovat na to, že stejnou roli by měla plnit Rada Evropy, která je zde sedm desetiletí a po odchodu Ruska se její členská základna v podstatě shoduje. Jenže tato organizace se do značné míry zdiskreditovala svou byrokratičností a sklouzává do irelevantního přežívání. Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), která se s EPS také tematicky překrývá, je zase paralyzována tím, že se na její práci nadále podílí Rusko.

Pokud by společenství mělo smysluplně pokračovat, muselo by především těžit z toho, že jeho jádrem je a zůstane Evropská unie a že většinu ostatních členů představují země, které o členství v EU usilují. Právě touto cestou by si mohly vydobýt místo u unijního stolu ve vybraných oblastech, které se do značné míry kryjí s tematickými kulatými stoly, kolem kterých se státníci sešli ve čtvrtek odpoledne na Hradě.

Čtěte také

Karel Barták: EU se chystá vydat cestou reforem energetického trhu. Mohlo to však být rychlejší

Unie by mohla těm ostatním nabídnout například podíl na svých vědeckovýzkumných či vzdělávacích programech, zapojit je do hledání celoevropských řešení problémů energetiky, migrace, kybernetické bezpečnosti, nehledě na důležité slaďování pozic k zahraničněpolitickým a bezpečnostním otázkám současnosti. Kdo chce, ať bere. Kdo nechce, jeho škoda.

Není bez významu, že právě ve čtvrtek oznámila EU spuštění dalšího, již osmého balíku protiruských sankcí, včetně zastropování cen ropy, které by mělo Kreml obzvlášť bolet. Ostatní evropské země jsou tudíž vystaveny dodatečnému tlaku, aby tyto sankce podpořili. Společně ostatně poslouchali projev prezidenta Volodymyra Zelenského, úhlavního nepřítele Vladimira Putina, a povětšinou mu tleskali.

Karel Barták|foto:Radko Kubičko, Český rozhlas

Na společné „rodinné fotografii“ stojí, chtě nechtě, jako jakési ztělesnění onoho „Západu“, proti kterému prezident Putin vede svůj nesmiřitelný a nenávistný boj. Dá se předpokládat, že je to přiměje se postavit jasněji na tu či onu stranu. V kombinaci s ostatními organizacemi a nástroji, kterých se účastní velcí neevropští hráči včetně Spojených států, se dá pražské setkání považovat za popud k posílení pozic Západu vůči mocenským hrozbám, kterou představují momentálně Rusko a také Čína.

Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu