Karel Barták: Ukrajina chce do EU. Unie se neodvažuje říci ani ano, ani ne
Ruská invaze na Ukrajinu přináší denně až nesnesitelnou dávku emocí. Zmocňuje se nás střídavě vztek, strach, hněv, ale i dojetí a obdiv. Jsou to vypjaté okamžiky, ve kterých nevadí dělat velká gesta. Prezident Volodymyr Zelenskij si získal celý svět jak svou statečností, tak přesvědčivým civilním vystupováním.
Když se začala kolem Kyjeva stahovat smyčka ruských okupačních vojsk, podepsal žádost o přijetí Ukrajiny do Evropské unie. Ohlásil, že si přeje, aby toto přijetí bylo provedeno urychleně.
Čtěte také
Zopakoval to pak při živém videoprojevu k plénu Evropského parlamentu. „Věřím, že obětujeme dnes životy za hodnoty, za práva, za svobodu, za touhu být rovnoprávní, tak jako jste vy,“ řekl a zvedl paži na pozdrav. Vypadalo to, že odchází na nějaké palebné postavení.
Ukrajinu pojí s EU dohoda o přidružení; na jejím základě se snáze obchoduje a Kyjevu plyne podpora, neobsahuje však jasnou perspektivu členství. Zelenského gesto a obrovská vlna sympatie a podpory napříč Evropou by měly sbližování urychlit.
Ukrajina by se tak mohla mnohem rychleji, než se plánovalo ne začlenit do EU, ale zařadit se po bok západobalkánských zemí Srbska, Severní Makedonie, Albánie a Černé Hory, které jsou kandidáty členství. Jejich vyjednávání však z různých důvodů postupuje jen velmi pomalu; s Tureckem, které také má tento status, nevyjednává EU vůbec.
Šokovaná Evropa
Předseda Evropské rady Charles Michel podotkl, že ukrajinská přihláška bude „obtížná věc, protože se týká rozšíření, na které jsou v EU různé názory“. Vlády členských zemí budou podle něj muset „vážně prostudovat“ posudek, který vypracuje Evropská komise, přičemž „nebude možné se vyhnout velmi symbolickému charakteru tohoto požadavku“. Snahu Kyjeva vstoupit do Unie považuje nicméně za „legitimní“.
Čtěte také
Zelenskyj svou přihláškou píchl do vosího hnízda. Řáda západoevropských zemí nemá obecně chuť se mořit vyjednáváním o členství s dalšími a dalšími postkomunistickými zeměmi, jejichž připravenost z hlediska legislativy i politické kultury a vlády práva považuje za pochybnou.
Východní členové naopak ukrajinskou přihlášku podporují – Česká republika, Polsko, Bulharsko, Slovinsko, Slovensko, Litva, Lotyšsko a Estonsko zveřejnily dopis, ve kterém žádají o rychlé přidělení statusu kandidáta členství pro Ukrajinu.
I kdyby taková tendence převládla a „sedmadvacítka“ by jednomyslně souhlasila, což není pravděpodobné, čekalo by Ukrajinu složité technické vyjednávání, tím spíš, že jde o velikou zemi, jejíž členství by mělo značný dopad na fungování jednotného vnitřního trhu, na rozdělování dotací či na společnou zemědělskou politiku.
Dnešní Evropská unie je systémem s obrovskou a provázanou legislativou, kterou není snadné rychle vstřebat. Historicky nejrychleji vstoupilo Finsko, za pouhé tři roky. České republice trvalo jen samo vyjednávání o přijetí plus ratifikace šest let.
Jenže tady nejsme v normální situaci. Leckomu už to začalo docházet. Když o několik dní předtím mluvil tentýž prezident k lídrům „sedmadvacítky“ sdruženým v Evropské radě a žádal, aby Ukrajině otevřeli dveře do Severoatlantické aliance, odpovědí mu bylo trapné mlčení.
Jenže od té doby spoustě lidí došlo, jak strašlivá věc se děje, a šokovaná Evropa se vzchopila k bezprecedentnímu balíku sankcí, které Rusku hodně škodí.Postoje se rychle mění. Evropský parlament se vyslovil pro to, aby se Ukrajina stala kandidátskou zemí. Předsedkyně Evropské komise jakbysmet.
Teď ovšem jde ještě o to, aby měl kdo do té Unie vstupovat, tedy aby nějaká nezávislá Ukrajina vůbec ještě byla.
Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
