Karel Barták: Pro Evropskou unii byl rok 2024 hlavně přípravou na tuhou realitu toho dalšího

Enrico Letta zase připomněl všem eurohujerům, že největší evropský výdobytek, jednotný vnitřní trh, v mnoha ohledech nefunguje, takže výhody plynoucí z evropské integrace jsou pro evropskou ekonomiku jenom částečné a tudíž neuspokojivé. 

Čtěte také

Karel Barták: Druhá Evropská komise Von der Leyenové se ujímá úřadu

Zprávy, které si objednala Evropská komise, splnily svůj účel. Zapůsobily jako studená sprcha, tedy jako podnět k vystřízlivění, budíček nebo chcete-li bodnutí šídlem. Poskytly dostatek materiálu pro plánování nové Evropské komisi, která byla ustavena ve druhé polovině roku.

Celkem hladké střídání stráží v čele evropských institucí bylo jedním z nejpozitivnějších momentů roku; ukázalo, že i přes politické otřesy a odstředivé tendence v jednotlivých státech základní mechanismy na evropské úrovni nadále fungují.

Květnové volby do Evropského parlamentu vynesly do popředí pravicově konzervativní a krajně pravicové strany, často skeptické k evropské integraci. Slabou většinu si nicméně udržely síly pravého a levého středu; národovci a populisté nemají ještě možnost blokovat, ale postupně se jim daří se vymaňovat z izolace.

Čtěte také

Čekáme, že Evropská unie něco vyřeší. Zároveň jí velké pravomoci nesvěříme, popisuje politolog

Čistý průmysl a konkurenceschopnost

Přibývá případů, kdy lidovci jako nejsilnější frakce spolupracují nikoli soustavně s umírněnou levicí jako dřív, ale sem tam právě s formacemi na ultrapravém křídle.

Za této situace nominovali šéfové států a vlád Ursulu von der Leyenovou opět do čela Evropské komise. Komisaři jmenovaní vládami členských států prošli nakonec grilováním ve výborech europarlamentu, který se přitom v očích veřejnosti zdiskreditoval malicherným politikářským divadlem.

Čtěte také

Ekonom: Německý motor Evropy zaspal nástup elektromobility. Český automotive zatím jede dobře

Předsedou Evropské rady se stal portugalský expremiér, socialista Antonio Costa a šéfkou evropské diplomacie bývalá předsedkyně estonské vlády, liberálka Kaja Kallasová. Potud tedy vše v pořádku a také při starém. Potvrdilo se, že klíčovou roli hraje a bude nadále hrát Evropská rada, tedy sešlost politických lídrů členských zemí.

A právě v tom je kámen úrazu. Evropa ví, že zaostává za světem, ví, jakým bezpečnostním hrozbám čelí, a má také k dispozici recepty, jak to napravit. Političtí lídři však nenacházejí společnou řeč. Někteří, jako Viktor Orbán či Robert Fico, otevřeně sabotují většinovou protiruskou linii a oslabují tak akceschopnost celku.

Ale ani ti ostatní se zatím neshodují, zda poslechnout Maria Draghiho a jednat vůči světu daleko více jako blok, včetně podstatného navýšení společných financí, nebo pokračovat rozdrobeně a neúčinně. Váhání české vlády, k jakému postupu se přiklonit, je typickou ukázkou převládající nerozhodnosti.

Čtěte také

Orbánův kontakt s Putinem je třeba odsoudit, míní Vrecionová. Bartůšek: Pranýřujeme tu vyjednávání

Je to hodně na pováženou ve chvíli, kdy přichází Donald Trump s hrozbou obchodní války a oslabení podpory Ukrajině. Kdy stále více voličů v mnoha zemích nechce ani slyšet o další podpoře bránící se zemi. Kdy je stále více zpochybňován stávající řád a posilují ti, kdo nabízejí jednoduchá řešení?

Vydrží evropská jednota, pokud se lídři nedohodnou na razantních politických krocích, které by byly pojivem a společnou motivací?

V minulosti se obvykle čekalo, s čím přijdou Němci a Francouzi; jejich tandem ukazoval cestu. Dnes jsou obě země až po uši v domácí politické kaši a i kdyby je Evropa zajímala, nemají sílu ji vést. O to významnější roli musí hrát momentálně stabilnější velké státy, například Polsko či Itálie. Nově ustavené instituce se musí více než kdy dřív stát garantem řádu a stability.

Karel Barták|foto:Radko Kubičko, Český rozhlas

Zatímco v minulém období postupovala EU především pod vlajkou boje proti klimatické změně, v roce 2024 si vytyčila nové cíle, aniž se formálně zřekla těch starých. Heslo Green Deal vystřídala mantra „čistého průmyslu“ a „konkurenceschopnosti“. Přípravu nových předpisů nahradila povinnost deregulace.

Komise slíbila, že navrhne dalekosáhlé reformy, aby se evropská ekonomika vzchopila a aby se „starý kontinent“ lépe připravil na vnější bezpečnostní hrozby. K jejich prosazení však bude zapotřebí silná společná politická vůle, která v roce 2024 bohužel zatím chyběla.  

Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu a komentátor Info.cz