Karel Barták: Pokud Síkela zvládne přidělené portfolio, pomůže Evropě a taky Česku

26. září 2024

Názory a argumenty

Naštěstí se už usadil prach rozvířený ostrou kritikou na adresu vlády, která prý nedokázala pro nominovaného českého komisaře Jozefa Síkelu vyjednat u Ursuly von der Leyenové silné ekonomické portfolio. Takže můžeme vidět v jasnějších obrysech, co by vlastně budoucí český komisař měl příštích pět let v evropské exekutivě dělat. Při bližším ohledání zjišťujeme, že to bude náročné. A pokud se to povede, tak také hodně důležité.

Nenechme se zmást nejapným názvem Mezinárodní partnerství. Síkela zdaleka nebude jen rozdělovat rozvojovou pomoc, což je tradiční aktivita Evropské unie.

Hlavní smysl jeho rezortu spočívá ve strategii Global Gateway, neboli Globální brána. To je projekt, který Unie zahájila v roce 2021 s cílem nabídnout zemím Afriky, Latinské Ameriky či Asie alternativu k čínským investicím poskytovaným v rámci obří iniciativy Pás a stezka, neboli Belt and Road.

Jde o konkurenceschopnost Unie

Nejde o nic míň a nic víc než o ovládnutí světové těžby strategických surovin, vzácných kovů a zemin, a také výroby polotovarů z nich, stejně jako klíčových potravin nebo léčiv a obchodu s nimi.

Čtěte také

Síkela má naději, že investicemi vyváží vliv Ruska a Číny v Africe, Asii a Latinské Americe, soudí publicista Kalenda

Tedy o zajištění konkurenceschopnosti evropského průmyslu, nebo o vytváření životně důležitých rezerv a zásob pro případ krizových nedostatků. Čína už to dělá dlouho a má obrovský náskok. Teď jde o to ji nenapodobit, ale nabídnout zejména rozvojovým zemím přitažlivější alternativy.

Program Globální brána má až do roku 2027 formálně obrovský rozpočet 300 miliard eur. Naprostá většina peněz nebyla dosud využita. S tím by se už dalo něco dělat, tím spíš, že ani po dvou letech existence není program plně využívaný.

Pod vedením Síkelovy předchůdkyně Jutty Urpilainenové z Finska se rozvíjel jen váhavě – píše se o asi 200 projektech za 45 miliard eur.

Síkela pro to zkušenosti má

Jak tomu v Evropské unii bývá, iniciativa trpí složitou strukturou řízení i financování. Na starosti ji má sice Evropská komise, ale na provádění dohlížejí členské státy, tedy 27 ministrů. Něco peněz plyne z rozpočtu EU, většina pak pochází ze soukromých zdrojů a bank, včetně Evropské investiční banky a Evropské banky pro obnovu a rozvoj.

Čtěte také

Petr Holub: Proč Síkela v Bruselu neuspěl?

Řídit takový moloch vyžaduje dokonalou znalost finančních toků, pravidel mezinárodního obchodu, a skvělé vyjednávací schopnosti.

A jsme u toho: Jozef Síkela byl v životě především bankéř. Jako ministr měl v gesci také obchod. Jako politik odpovědný za průmysl rozumí potřebám evropských podniků.

Má tedy předpoklady pro to, aby uvedl do chodu program, který má zajistit klíčové suroviny nebo úzkoprofilové výrobky a přitom poskytnout zemím, se kterými se o tom bude jednat, výhodnější podmínky, než jaké nabízí Čína.

Investice do strategických infrastruktur jako jsou přístavy, železnice nebo silnice, ale také do místních výrob, do vzdělání a lidského potenciálu, což Čína nedělá.

Čtěte také

Karel Barták: Síkela dostal nečekané portfolio

Bude také muset koordinovat požadavky, potřeby a představy 27 vlád, které se na programu podílejí. A hlavně pak vymezit svůj prostor v rámci Evropské komise, kde bude narážet na počínání dalších komisařů odpovědných za zahraniční politiku, zahraniční obchod, ale případně i vědu, vzdělávání, zdravotnictví a konkurenceschopnost.

Formálně bude jaksi podřízen vrchní diplomatce Kaje Kallasové – to svědčí o politickém rozměru jeho portfolia.

V bezprostřední budoucnosti by se Síkela měl dobře připravit na náročné slyšení v Evropském parlamentu a obklopit se týmem odborníků, kteří mu pomůžou nejen zvládnout jeho agendu, ale také ovlivňovat veškeré rozhodování Komise.