Petr Holub: Proč Síkela v Bruselu neuspěl?
Vysvětlit národu, že Jozef Síkela (nestraník za STAN) získal důležitý post evropského komisaře, je zřejmě nad síly i toho nejschopnějšího marketingového pracovníka. Pokud se mluvilo o tom, že na starost dostane zahraniční obchod Evropské unie, případně energetickou transformaci, pak funkce komisaře pro rozvojovou pomoc zemím třetího světa není ani slušnou cenou útěchy.
Čtěte také
Na druhé straně může zkušenost se Síkelovou nominací pomoci české politice, aby se efektivněji vymezila proti Evropské unii jako celku.
Češi dnes slouží k pobavení informovaným představitelům ostatních národů – a zdá se, že při své komunikaci s Bruselem udělali nějakou chybu, případně že využívají dlouhodobě chybnou strategii.
Nabízí se srovnání s Rakouskem-Uherskem druhé poloviny 19. století. Také tehdy posílali Češi a Moravané do Vídně návrhy svých kandidátů na ministerská křesla – a přinejmenším zpočátku nebyli příliš úspěšní. Přednost dostávali nejen Němci a Maďaři, ale dokonce Poláci, Slovinci a Italové.
Historická analogie?
Nominovat ministra se podařilo až v roce 1879, když vláda premiéra Eduarda Taaffeho potřebovala pomoc českých poslanců říšské rady.
Čtěte také
O dohodu s Vídní stála tehdy dominantní tuzemská strana Staročechů, proto její konzervativní lídři ocenili, když Taaffe povolal za ministra moravského právníka Aloise Pražáka.
Byl to pokrok, Češi ale museli připustit, že jejich kandidát byl pouze ministrem druhého řádu, tedy bez portfeje. Na druhořadosti nic neměnilo, že byl po nějaký čas pověřený řízením rezortu spravedlnosti.
To se nelíbilo druhé české straně liberálním Mladočechům, kteří nakonec Taaffeho vládu o 14 let později svrhli. Byli kritizování za to, že zbytečným radikalismem komplikují vztah s Vídní a de facto tím likvidují jakýkoli český vliv na rakouskou politiku.
To ovšem byly liché výčitky, protože ani příští vlády se dlouho bez Čechů neobešly. Tentokrát si zdejší politici nechali za podporu zaplatit lepší měnou a získali v roce 1898 pro Josefa Kaizla místo ministra financí – tedy jeden ze tří nejdůležitějších vládních postů.
Až příliš se tu vychází vstříc
Poučení je nasnadě. Čechům se nevyplatilo, když vycházeli až příliš vstříc císaři, kterého považovali za dostatečně osvíceného, aby jejich věrnou spolupráci a dobrou vůli ocenil. Je pravda, že od vídeňské vlády získali řadu praktických výhod, přesto zůstávali dlouhou dobu prosebníky, kteří museli čekat na to, až si jich císař a jeho premiér všimli.
Čtěte také
To bylo pouze ve chvíli, když je ve Vídni k něčemu nutně potřebovali. Lepší proto bylo zablokovat říšskou radu, aby si vídeňské vládní kruhy uvědomily, že bez dohody s Čechy nebude monarchie fungovat.
Také tentokrát Češi příliš důvěřují Bruselu – nejen v tom ohledu, že spoléhají na jeho osvícenou vládu, ale také v očekávání, že jim Evropská komise oplatí funkcemi. Třeba za to, jak jí podrželi v důležitých hlasováních Evropského parlamentu a jak dobře zvládli evropské předsednictví. Byly to marné naděje.
Nemá smysl z toho vinit pouze vládu Petra Fialy (ODS), že nedokázala prosadit nic lepšího a že oslabila roli Čechů v Bruselu. Komisariát pro transparenci, který dosud řídila Věra Jourová, byl tak bezvýznamný, že se po jejím odchodu prostě zrušil. Chybou bylo čekat od evropských špiček, že zadarmo nabídnou něco lepšího.
Evropskou unii jako takovou je třeba podporovat, ale možná by občas stálo za to, nějakou z evropských strategií zablokovat.
Aby si v Bruselu uvědomili, že nějací Češi vůbec existují a že bez nich se o evropské politice rozhodovat nedá.
Autor je reportér serveru Seznam Zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
