Karel Barták: Německé ambice ohledně azylu a migrace narazí na protichůdná stanoviska

Nesoulad postojů členských států, který trvá už pět let, je tikající časovanou bombou – nebude-li Evropa připravena, může ji příští imigrační vlna zastihnout ve stejném nebo ještě horším stavu než v roce 2015. Německo tomu chce předejít – má nejen ekonomickou a politickou váhu, ale jako země s nejvyšším počtem přistěhovalců v EU i morální kredit, aby to dokázalo.

Čtěte také

Víte o přeplněných táborech migrantů na hraních s Chorvatskem?

Jak ale zařídit, aby unie schválila společná pravidla a řídila se jimi? Vždyť středomořské státy nadále naléhají na to, že migranty, kteří přistávají u jejich břehů, by měly povinně přebírat ostatní členské státy podle stanovených kvót. A země Visegrádu plus Rakousko to stejně razantně odmítají.

Seehofer nešel zatím do podrobností. Vyložil jen, že logicky napřed předloží návrh takzvaného Nového paktu o migraci a azylu Evropská komise. Německo se ho pak okamžitě chopí a začne pracovat s ostatními vládami na jeho konečné podobě. Lze předpokládat, že už nyní komise s předsednickou zemí konzultuje poslední verzi tohoto dokumentu, který by měl spatřit světlo světa v září.

Nový pakt

Mnoho toho zatím o tomto „novém paktu“ nevíme, ale jedno už místopředseda komise Margaritis Schinas prozradil. Totiž to, že pravděpodobně vezme v úvahu výše popsaný zásadní rozpor a pokusí se s ním pracovat tak, aby všechny země nesly odpovědnost za migrační toky a vyřizování žádostí o azyl, ale nemusely to nutně dělat stejně.

Čtěte také

Thomas Kulidakis: Zapojí se Česká republika do převozu nezletilých uprchlíků z Řecka?

Schinas naznačil, že zatímco část členských států by nadále přijímala migranty na svém území a zajišťovala azylové řízení, další by se na celém komplexu této politiky mohly podílet jinak – financováním azylových středisek nebo ostrahy vnějších hranic EU, pomocí zemím původu, pronásledováním a vyšetřováním pašeráckých sítí, poskytováním materiálních prostředků, lidských zdrojů a podobně. Česká republika a další země, které odmítají otevřít náruč migrantům, by takový koncept nazývaný pracovně „povinná pružná solidarita“ pravděpodobně uvítala.

Problém, který nezmizí

Klíčovou otázkou nyní je, jak by státy, které jsou v první linii – Řecko, Itálie, Malta, Španělsko – reagovaly na systém, který by vlastně přijímání migrantů učinil do značné míry dobrovolným. Připomínají v této souvislosti řecké prosby, aby si země unie dobrovolně rozebraly aspoň 1600 bezprizorných dětí, které živoří mezi 40 tisíci žadateli o azyl v přeplněných střediscích na ostrovech v Egejském moří.

Sedmnáct týdnů poté, co Evropská komise vyzvala začátkem března vlády, aby se hlásily, našlo nový domov pouze 59 z těchto dětí v Německu a Lucembursku. Zbývajících 25 zemí zatím mlčí, Česko samozřejmě také. Dodatečnou komplikaci pak představuje koronavirová nákaza – například v jižní Itálii lidé, kteří dříve migrantům pomáhali, nyní protestují proti vyloďování běženců zachráněných na moři, protože jsou mezi nimi i lidé nakažení covidem-19, se kterým si Itálie už užila své.

Počet migrantů směřujících do Evropy od roku 2016 celkově klesá, hlavně díky velmi nákladné smlouvě EU s Tureckem, kterou však může turecký prezident Recep Tayyip Erdogan kdykoli vypovědět. A rád tím vyhrožuje. A na takzvané střední středomořské cestě z Libye do Itálie a na Maltu naopak počty stoupají – v prvním letošním pololetí o 80 procent ve srovnání s loňskem. Je tedy jasné, že tato hrozba nikam nezmizí a že je jen otázkou času a okolností, kdy se dají větší počty zase do pohybu.

Karel Barták|foto:Radko Kubičko,Český rozhlas

Německo se pokusí do konce roku prosadit v EU systém, který by tomu na jedné straně bránil a na druhé umožnil lépe reagovat na již nastalou situaci. Nastavené mantinely jsou však velmi úzké.

Autor je publicista