Lída Rakušanová: Česko nezletilé uprchlíky nepřijme, ať to stojí cokoliv

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Skupina chlapců z uprchlických táborů čeká v Athénách na let do Lucemburku

Přes všechny dramatické události posledních týdnů existují v Evropě státy, které jsou schopny vidět dál než jen ke svým hranicím, opevněným proti pandemii.

A které navzdory všemu plní to, co slíbily.

V Lucemburku vystoupilo ve středu z letadla prvních 12 chlapců, evakuovaných v rámci příslibu deseti členských zemí Evropské unie rozebrat si z přeplněných uprchlických táborů na řeckých ostrovech minimálně 1600 dětí a mladistvých bez doprovodu. Dalších 50 jich o víkendu přiletí do Německa, které jich celkem hodlá přijmout až desetkrát víc.

Jak řekl lucemburský ministr zahraničí Asselborn, je to otázka lidskosti. Rozhoduje se, „jestli se Evropská unie ještě bude moci podívat do zrcadla.“ Podle Asselborna toho „koronavirus sice hodně zablokoval, ale přesto neexistuje důvod nechat děti dál hnít na smetištích řeckých ostrovů. Když si je může vzít tak malá země jako Lucembursko, musí to dokázat i ostatní.“

Těmi ostatními mínil lucemburský ministr zahraničí unijní státy, které na začátku roku přislíbily, že se budou na této záchranné akci podílet. Kromě Lucemburska a Německa jsou to Francie, Portugalsko, Irsko, Finsko, Chorvatsko, Litva, Belgie a Bulharsko. Stejně jako žádný ze států visegrádské čtyřky, není mezi nimi ani Česká republika.

Být solidární s Evropskou unií

Jak v lednu potvrdil ministr vnitra Hamáček (ČSSD), Česko žádné nezletilé uprchlíky z Řecka nepřijme, protože na seznamu řeckých úřadů jsou hlavně Afghánci a Pákistánci ve věku od 16 do 18 let, a ty česká vláda považuje za bezpečnostní riziko.

Faktem je, že jak řecké úřady, tak Organizace OSN pro uprchlíky potvrzují, že mluví-li se o nezletilých uprchlících bez doprovodu na řeckých ostrovech, osiřelá děvčátka do 14 let mezi nimi takřka nejsou. Z více než 90 % jsou to chlapci a z drtivé většiny jim je mezi 15 a 18 lety.

Přesto jsou to mladistvé osoby v nouzi a v přeplněných uprchlických táborech se stávají častěji než kdo jiný oběťmi násilí a sexuálních útoků. Podle evropských zákonů jsou to ještě děti, a proto mají civilizované státy morální povinnost jim pomáhat.

Když na začátku letošního dubna vynesl soudní dvůr Evropské unie nad Českem, Polskem a Maďarskem verdikt, že tyto země porušily unijní právo, když svého času odmítly přijmout žadatele o azyl podle tehdy povinných přerozdělovacích kvót, odbyl to Andrej Babiš (ANO) konstatováním, že hlavní je, že nebudeme nic platit.

Už nedodal, že soudní dvůr neuznal důvod, který Česko, Maďarsko a Polsko při odmítnutí kvót udávaly: totiž, že tím chrání svou vnitřní bezpečnost. Podle soudu kvůli tomu nelze odmítnout program přerozdělování jako celek, protože státy měly možnost vyhodnocovat jako bezpečnostní riziko přímo jednotlivé lidi.

Lída Rakušanová

Navlas totéž platí i v případě Hamáčkova současného tvrzení, že Česko nezletilé uprchlíky nepřijme, protože se bojí o svou bezpečnost. Je to jen chabá zástěrka faktu, že česká vláda odmítá být s Evropskou unií solidární a ignoruje svou morální povinnost. Česká republika za to sice nezaplatí penězi, svou dobrou pověstí ale určitě. 

Autorka je komentátorka Českého rozhlasu