Na hranici s Řeckem si Turci přejí do maxima vystresované uprchlíky. Jen takoví půjdou i do těch ostnatých drátů, varuje novinářka Procházková

10. březen 2020

Jak vypadá aktuální migrační krize na turecko-řeckých hranicích? Přímo z místa se zhruba před týdnem vrátila novinářka Deníku N Petra Procházková, host Interview Plus.

Reportérka Petra Procházková

Na místě jsou prý opravdu tisíce lidí, přijíždějí autobusy, za které nemuseli nic platit, a když by si snad někdo chtěl koupit lístek zpět do Istanbulu, tak to možné není. Navíc jsou lidé ponecháni na pospas a o humanitárního pracovníka ani nezakopnete.

„Nevím, jak je to tam teď, ale když jsme odjížděli, tak to tam moc nějakými lidmi z humanitárních organizací nevonělo… Myslím, že tam není velká vstřícnost ze strany tureckých úřadů. Oni nepotřebují, aby se tam uprchlíci usadili a měli se dobře. Naopak chtějí, aby byli vystresovaní do maxima a chtěli jít do těch ostnatých drátů,“ tvrdí novinářka. 

Petra Procházková docela často vyjíždí na různá krizová místa světa, dokáže tak sama posoudit, jestli se situace v Řecku, ale hlavně v Turecku nějak zhoršila.

Situace je mnohem horší

„V Turecku byla situace určitě horší než před touto vlnou. Už jen proto, že tam žádné tábory nejsou a lidé se ocitli na volném prostranství. Zajímavé je, že jsem tam nepotkala vůbec žádné lidi z humanitárních organizací… Jediní, kdo tam nosil jídlo, byli turečtí studenti z místní univerzity v Edirne. Ti mi ale zdůrazňovali, že nejsou žádnou organizací, jen že se nemohou koukat na ty hladové lidi.“

Čtěte také

Německá vláda včera (tj. v pondělí 9. března) oznámila, že převezme 1000–1500 dětí z táborů. Není to ale pozvánka pro uprchlíky, proč se snažit dostat do Řecka? „Je to jedno ze dvou špatných řešení,“ odpovídá. „Politické rozhodnutí musí padnout, protože situace těch lidí je tam dle mého zcela neudržitelná a zoufalá. Takže když už chcete něco udělat, tak je asi dobré vzít ženy a děti.“

Na vlastní oči pak viděla, jak tam v chladu a zimě lidé spí na hlíně přikrytí pouze igelitovými taškami. „Bylo tam plno nemocných dětí. Viděla jsem dítě se zlomenou a neošetřenou rukou, které nepřijala žádná turecká nemocnice. Je tam řada velmi zoufalých příběhů. A jak pořád mluvíme o mladých mužích s iPhony, tak jejich radikalizace, naštvání, agrese by u této skupiny mohla růst. Nejen proto, že se jim děje příkoří, ale že vidí to neštěstí kolem sebe, což je velmi frustrující.“

Nedělat nic znamená tam ty lidi nechat. Nakonec je docela logické, že Turecko se musí se 4 miliony uprchlíků a s dalšími, kteří jim přibývají, nějak vypořádat.
Petra Procházková

Mobil vs. rýže

Pro novinářku bylo neuvěřitelné sledovat, jak se skutečně desetitisíce lidí přesouvají z místa na místo.

„Měnilo se to každou minutou, byla to obrovsky dynamická věc… Na vlastní oči jsem viděla, jak směrem od Istanbulu přijíždí na místní nádraží v Edirne jeden autobus za druhým plný uprchlíků ze všech koutů světa. Ti pak sedají na nejrůznější povozy, taxíky nebo jdou 5–6 km pěšky až ke hranicím s Řeckem. To byl takový apokalyptický obrázek a skutečně jich byly desetitisíce.“

Čtěte také

Novinářka se domnívá, že lidé na turecko-řeckých hranicích rozhodně nejsou ti, co by přišli kvůli bojům na severu Sýrie. „Jsou to lidé, kteří v Turecku žijí a živoří už několik let… Noví uprchlíci se ani nestačili zorientovat, natož pak dojít na hranici a podniknout logisticky dost komplikovanou akci. Podstatná část těch, se kterými jsme mluvili, žili ne v uprchlických táborech, ale v ghettech v Istanbulu… Tam se rozšířila zpráva, že v Edirne je možné přejít hranici, takže se vydali na cestu a některým byly i zdarma poskytnuty autobusy. Takže organizované to částečně bylo,“ myslí si.

Nemají co jíst, mobil je pro ně důležitější než rýže a taky se podle sociálních sítí opravdu řídí, takže jdou tam, kde někdo napíše, že to tamtudy jde a všichni se podle těch zpráv řídí.
Petra Procházková

Bylo tím impulsem prohlášení tureckého prezidenta, že cesta do Evropy je volná?

„Ano, částečně. Ještě před cestou jsem prohlížela perskojazyčné sítě, které sledují hlavně Afghánci. Objevilo se tam neskutečné množství fake news a taky video, které nám pak ukazovali všichni. Je na něm vidět, jak matky s dětmi a mladými Afghánci prorvou plot, a přestože je Řekové bijí, tak se jim to podaří. Oni běží, jsou na svobodě a nikdo je nevrací. Pak se zjistilo, že je to video z Makedonie roku 2016. Ale stačilo ovlivnit tisíce a tisíce lidí,“ dodává Petra Procházková.

Jak se novinářka vlastně dostala na hranice? Jak se na novou vlnu migrantů dívají Turci a Řekové? Jsou dýmovnice a střelba na hrancích pravdivé, nebo ne? Odpovědi v Interview Plus Michaela Rozsypala.  

autoři: Michael Rozsypal , Věra Luptáková

Související