Karel Barták: Michel v čele EU bude mít blízko hlavně k Francii
Francouzský prezident Emmanuel Macron, který veřejně vyhlašuje své ambice rozhýbat a reformovat Evropskou unii, potřeboval na špici pyramidy evropských institucí svého člověka.
Našel ho v osobě předsedy belgické vlády Charlese Michela, který zrovna letos na jaře neuspěl v parlamentních volbách a byl tudíž volný pro funkci předsedy Evropské rady. Michelovo jmenování pak prošlo na summitu Evropské unie bez větších potíží. Lídrům zemí visegrádské čtyřky asi nestálo za to se stavět na zadní, i když neměli s tímto kolegou ty nejlepší zkušenosti.
Čtěte také
Byl to právě on, kdo v debatě o rozdělování uprchlíků před čtyřmi lety navrhoval zavést takzvaný dvoustupňový systém, ve kterém by členské státy, které se odmítají podílet na sdílení společného břemene, tedy v tomto případě přijímat migranty, ztratily některá práva. „Je to lídr schopný prosazovat nové formáty,“ chválil ho Macron letos na jaře.
A radoval se, že nový šéf Evropské rady pochází ze země, která je součástí jak eurozóny, tak Schengenského systému, tedy dvou uskupení v rámci EU, která dokazují správnost a životaschopnost vícerychlostního modelu evropské integrace.
Podle analytiků by mohl být profrancouzský Michel jakousi protiváhou německé předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové, která od počátku dává najevo mnohem smířlivější postoj vůči kverulantům z Visegrádu.
Klíčové slovo konsensus
Charles Michel není žádným veteránem špičkové evropské politiky. Na vrchol v jeho zemi ho vynesl výsledek voleb před pěti lety, kdy se jako šéf prostředně velké frankofonní liberální strany dokázal dohodnout na vládnutí s vlámskými nacionalisty ze strany NVA. Stal se za to premiérem vlády, které mnozí říkali „kamikadze“ a věštili jí jen krátké trvání.
Čtěte také
Ostatní frankofonní strany obvinily Michela ze zrady zájmů francouzsky mluvících Belgičanů. On to však ve svých 38 letech ustál a za čtyři roky dokázal, že vyniká v umění proplouvat mezi nástrahami a na křehkých kompromisech budovat celkem stabilní politiku.
Dnes už mu nikdo nenadává. Jako člen Evropské rady si vybudoval dobré vztahy s mnoha premiéry, také díky tomu, že jako domácí pán mohl kolegy po náročných summitech zvát do těch nejútulnějších bruselských hospůdek.
Úřad předsedy Evropské rady byl zřízen Lisabonskou smlouvou, která vstoupila v platnost v roce 2009. Jeho úkolem je v podstatě koordinovat evropské iniciativy na nejvyšší úrovni, připravovat summity, dohlížet na redakci usneseni, zaoblovat hroty, vylaďovat formulace.
Čtěte také
Klíčovým slovem je konsensus, protože Evropská rada jen velmi vzácně o čemkoli hlasuje. Jednomyslně stanovuje směr a zaujímá stanoviska. Je nejživějším důkazem toho, že evropskou integraci řídí členské státy, jejich premiéři a prezidenti, že je sice nadnárodní, ale zejména mezivládní organizací.
Jako první do tohoto křesla usedl belgický expremiér Herman van Rompuy. Je tedy s podivem, že volba padla tentokrát opět na belgického politika. Van Rompuy byl spíše diskrétní, dokonce plachý, a dával přednost zákulisní koordinaci před veřejnými gesty.
Mnohem političtější přístup zvolil polský expremiér Donald Tusk, který je právě na odchodu. Vedle nutné koordinace proslul i tím, že pokud byl o něčem přesvědčen, veřejně to hájil, i když se neopíral o konsensus ani o většinu v Evropské radě. Například veřejně kritizoval návrh Evropské komise zavést kvóty pro přijímání uprchlíků v roce 2015 nebo nedávné francouzské veto proti startu vstupních rozhovorů se Severní Makedonií a Albánií. Usnesení Evropské rady se za jeho působení zkrátila na maximálně pět stran psaných srozumitelným jazykem.
Bylo by záhodno, aby v tom Charles Michel pokračoval. A aby se skutečně snažil chápat postoje a pohnutky jedné každé vlády členské země. „Budu vykonávat tento úkol ve prospěch jednoty EU při respektování národní rozmanitosti,“ řekl v projevu nedávno. „V srdci tohoto projektu je solidarita, svoboda a úcta. Budu tyto hodnoty hájit,“ prohlásil.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
