Karel Barták: Odporem vůči rozšíření EU poškozuje Francie celou Unii

Politik, který vystupuje jako superman evropské integrace, její garant, hlavní propagátor, aspirující na vůdčí osobnost Evropské rady, se postavil de facto proti všem ostatním premiérům a prezidentům. A protože o zahájení jednání o vstupu do EU se rozhoduje jednomyslně, obě kandidátské země mají smůlu.

Čtěte také

Thomas Kulidakis: Evropská unie si vlastní vinou vytváří problémy na svých hranicích

Macron před novináři vyložil, že se mu nelíbí, jak Unie rozšiřování provádí; že to je technokratický, nedostatečně politický proces, který je třeba předělat, a hlavně ho učinit zvratitelným. Tedy aby bylo možné ho kdykoli zastavit a vrátit na začátek.

To není nic nového. Velké jednání o přijetí tuctu zemí střední a východní Evropy včetně Česka před dvěma desetiletími doprovázely neustálé dohady o rovnováze mezi rozšířením, tedy i jakýmsi rozmělněním, a prohloubením evropské integrace. Jako by jedno nebylo možné bez druhého. Francie byla už tehdy důležitou brzdou.

Je s podivem, jak si francouzský prezident protiřečí. Ne jedné straně horuje pro silnou Evropskou unii, která bude světovým hráčem prvního řádu, s robustní zahraniční politikou a společnou obranou.

Zklamání a rozhořčení

Na druhé straně brání celkem jednoduché operaci přijetí několika malých balkánských zemí, která by je pevně ukotvila v unijním prostoru a přispěla tak právě k posílení jednoty a akceschopnosti. „Evropa nebude globální silou, pokud nedokončíme stabilizaci a sjednocení našeho vlastního kontinentu,“ pověděla Macronovi šéfka evropské diplomacie Federika Mogheriniová.

Čtěte také

Thomas Kulidakis: Severní Makedonie připomíná Českou republiku před vstupem do unie

Francouzský prezident se tedy ocitl v izolaci a dal jasně přednost vnitropolitickým ohledům před evropským zájmem. Jako by nechtěl nic vědět o těkavosti a výbušnosti situace na západním Balkánu, kde se po stále ještě nedávném krvavém konfliktu střetávají zájmy Ruska, Turecka, Číny, ba Saúdské Arábie a ovlivňují místní politiky.

Není mu trapné vzkazovat Severomakedoncům a Albáncům, že musejí ještě počkat, ačkoli formálně splnili všechny podmínky pro zahájení rozhovorů. Krom toho každý ví, že začít jednat neznamená ještě zdaleka vstoupit do EU. České republice to trvalo osm let.

Skopje a Tirana jsou zklamány a rozhořčeny. Proevropský severomakedonský premiér Zoran Zojev, který pracně vyjednal s Řeckem změnu názvu své země, aby odblokoval start rozhovorů, vyhlásil na jaro předčasné volby, které mají ukázat, kam bude země směřovat – zda nadále do EU, nebo jinam. Odstředivých tendencí je víc než dost a dostane se jim dobré podpory z Moskvy a v případě převážně muslimské Albánie i z Ankary.

Karel Barták|foto: Radko Kubičko

Evropa se tak prostřednictvím francouzského prezidenta střelila do vlastní nohy, jak se říká. Macron tvrdí, že se nebude podřizovat diktátu většiny a že ve skutečnosti není tak sám, jak se zdá. Ale i kdyby se některé další země schovávaly za francouzská záda, dá se předpokládat, že bez této ochrany by do boje nevytáhly.

Autor je publicista