Karel Barták: Koronavirus řádí, planeta si oddechla

Strach z nového koronaviru způsobil, že i dálnice kolem frankfurtského letiště bývá prázdná
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Strach z nového koronaviru způsobil, že i dálnice kolem frankfurtského letiště bývá prázdná

V posledních dnech se hodně píše o tom, že koronavirová epidemie bude mít tak ničivé dopady na evropskou i světovou ekonomiku, že Evropská unie bude muset přehodnotit své priority i plány a soustředit všechnu pozornost na překonávání důsledků této morové rány.

Je to možné, ale co kdyby to bylo trochu jinak? Co kdyby opatření, která dnes evropské země přijímají – zajisté ne dobrovolně, ale pod tlakem okolností – byla předzvěstí dlouhodobého a cíleného snažení zaměřeného na záchranu naší planety pro příští generace? Co kdyby nákaza byla nejen katastrofou, ale také příležitostí?

Už od vypuknutí epidemie v čínském Wu-chanu si vědci všímají toho, že utlumení výroby a dopravy v Číně vedlo ke snížení emisí, které bylo jasně viditelné na družicových snímcích.

Jestliže v celé Číně zemřou každoročně předčasně kvůli znečištění vzduchu jeden až dva miliony lidí, argumentuje Francois Gemenne z univerzity v belgickém Lutychu, nabízí se otázka, kolik životů bude zachráněno, pokud emise poklesly o 20 až 30 % vlivem epidemii. Určitě víc, podotýká, než tři a půl tisíce obětí koronaviru v této zemi.

Podobná zjištění jsou nyní hlášena z celého světa, včetně takových zajímavostí, jako je vyčištění vody v benátských kanálech. Automobilky a další provozy přerušují výrobu. Omezuje se pozemní doprava, protože děti nechodí do školy a lidé pracují masově z domova.

Pěkný suvenýr

Skoro úplně se zastavil turismus. Na poklesu emisí se podílí také utlumení leteckého provozu, který v posledním desetiletí prudce stoupal. Planeta Země se očividně raduje, že ji lidé najednou tak šetří a opečovávají.

Pokud by se měl naplnit plán Evropské komise na zastavení uhlíkových emisí do roku 2050, logicky by přicházely v úvahu podobné scénáře. Jenže za normálních okolností by na něco tak drastického nikdo nepřistoupil. Instituce Evropské unie i vlády členských zemí ostatně pilně slibují finanční injekce do nejvíce postižených odvětví, aby se po skončení pandemie aktivita opět naplno rozběhla.

Právě zde by se ovšem Evropská komise měla rozpomenout na svou zelenou dohodu a pokusit se inspirovat některými zkušenostmi z dob epidemie. Aspoň si položit otázky jako: Bude skutečně nutné zachránit všechny letecké společnosti? Bude třeba podporovat petrochemický průmysl? Zaslouží si dotace automobilky vyrábějící vozy, které nejvíce znečišťují? Anebo: Jak se pokles znečištění odehrával, kde a jak se projevil? Dalo by se to stejné za normálních okolností zařídit nebo napodobit?

Karel Barták

Bylo by také dobré, aby se politikové nebo podnikatelé, v Bruselu i jinde, podívali trochu sami na sebe. Po celá léta jsme si vyprávěli, že je těžké dělat schůze na dálku, protože osobní kontakt je nenahraditelný. A najednou to jde, stovky lidí nemusí letět přes půl Evropy na jednodenní zasedání. Dokonce i ministři, ba předsedové vlád jednají elektronicky. A Evropský parlament, který se co měsíc stěhuje mezi Bruselem a Štrasburkem, beze všeho ruší jedno zasedání ve Štrasburku za druhým, světe div se. Kdyby to tak zůstalo, zanechala by nám tu ta ošklivá nemoc aspoň nějaký pěkný suvenýr.

Autor je publicista