Karel Barták: Francie a Evropa se rozloučila s Jacquesem Delorsem, architektem dnešní podoby EU
Jacques Delors nebyl jen tak ledajaký trojnásobný předseda Evropské komise a těžká váha francouzské politiky. Zapsal se nesmazatelně do dějin evropské integrace jako stratég, který prosadil vznik jednotného vnitřního trhu, měnové a hospodářské unie, ale také například populárního programu Erasmus.
Čtěte také
Koordinoval rozšíření o řadu zemí v 90. letech a připravil půdu pro příští přijetí postkomunistických států střední a východní Evropy. Do značné míry se tak stal architektem Evropské unie tak, jak ji dnes známe, a do které jsme my Češi před 20 lety vstoupili.
Delors zemřel 27. prosince ve věku 98 let. Na jeho pohřeb pozval prezident Emmanuel Macron šéfy států a vlád, evropských institucí a rovněž bývalé evropské politiky, kteří s Delorsem spolupracovali. Na nádvoří pařížské Invalidovny zazněla Beethovenova Óda na radost, která je hymnou EU.
Památku velkého „občana Evropy“ uctili také jeho nástupci Romano Prodi a José Manuel Barroso, německý prezident Walter Steinmeier a jen hrstka, pět šest ze sedmadvaceti, aktivních premiérů, mezi nimiž se jako pěst na oko vyjímal maďarský Viktor Orbán.
Štafeta jde dál
„Jacques Delors posunul náš kontinent kupředu jako málokdo,“ řekl Macron ve smutečním projevu. Vyzdvihl v něm jeho vyjednávací schopnosti, snahu budovat mosty, propojovat a uzavírat kompromisy s jediným cílem – pokročit ve sjednocování evropských národů.
Čtěte také
„Předal nám štafetu,“ podotkl francouzský prezident půl roku před volbami do Evropského parlamentu, ve kterých by mohly více než kdy dřív uspět politické síly odmítající integraci, o kterou zesnulý politik usiloval.
Delors se stal předsedou Evropské komise v roce 1985; Evropská společenství měla tehdy 10 členských zemí a přešlapovala na místě. Když o deset let později tuto funkci opouštěl, existovala už podstatně jiná Evropská unie, a to o 15 členech.
Přibyly Španělsko a Portugalsko a po nich Rakousko, Švédsko a Finsko. Přelomové období konce osmdesátých a začátku devadesátých let, poznamenané rozpadem sovětského bloku a sjednocením Německa, bylo pro evropskou integraci požehnanou dobou.
Čtěte také
Netřeba si však představovat, že utváření jednotného trhu, ukotvení jeho čtyř svobod, podpis Schengenské úmluvy o Evropě bez vnitřních hranic, budování základů měnové unie, vznik společné zahraniční a bezpečnostní politiky či příprava Maastrichtské smlouvy byly tehdy procházkou růžovým sadem.
Mnoha vládám v čele s tou britskou se prohlubování integrace příčilo. Delors věřil tomu, že Evropa obstojí na světovém kolbišti jedině jako jednotný blok, a vynaložil všechny síly a všechen um, aby toho dosáhl.
Riziko číhá v nejednotě
Ti, kdo ho znali, o něm unisono mluví jako o skromném a zásadovém člověku, jemuž byly cizí politické pletichy. Politikovi, který na rozdíl od mnoha svých francouzských kolegů ctil rovnoprávnost a respektoval oprávněné požadavky velkých i malých zemí.
Čtěte také
Ačkoli spojil svou politickou kariéru se socialisty, byl hluboce věřícím křesťanem. Vynikal schopností vymýšlet kompromisní řešení a přesvědčit své protějšky o jejich výhodnosti, stejně jako nacházet společnou řeč s jinými politickými proudy.
Jak již bylo řečeno, doba Delorsovi přála. Nemusel se potýkat s takovými výzvami, jako byla nedávno covidová pandemie nebo jako je dnes velká ruská agresivní válka za humny. Nebo s kverulantskými státníky typu Viktora Orbána, kteří odmítají respektovat základní pravidla budování společného projektu, nahrávají Rusku a rozkládají unii zevnitř.
Když už se Orbán jako jeden z mála premiérů do Paříže vypravil, berme to jako připomínku, že největší riziko pro budoucnost Evropské unie číhá právě v její nejednotě. Jacques Delors by si ho tam určitě nepřál vidět.
Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu a komentátor Info.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
