Karel Barták: Evropská komise – rozšíření EU je opět na pořadu dne

Vesměs konstatovala pokrok, přičemž nejlepší známky obdržela maličká Černá Hora. Poněkud nečekaný byl její návrh, aby EU udělila status kandidátské země Gruzii.

Čtěte také

Karel Barták: Členské země EU nechtějí platit víc do společného rozpočtu, s výjimkou podpory pro Ukrajinu

Závěry opřené o obsáhlé hodnotící zprávy poslouží jako podklad pro jednání lídrů 27 členských států v polovině prosince v Bruselu. Rozhodnutí začít jednat s Ukrajinou, s Moldavskem a případně s Bosnou a Hercegovinou musí být učiněno jednomyslně na nejvyšší úrovni. Je dosti pravděpodobné, že se Ukrajina tohoto vyznamenání dočká, a v závěsu pak také Moldavsko.

Od začátku ruské invaze na Ukrajinu sílí přesvědčení, že je třeba napadené zemi poskytnout co největší záruky a jistoty. V posledních týdnech se diskutuje o tom, že nový výbuch násilí na Blízkém východě zastiňuje zájem o ukrajinské dění a že slabé výsledky letošní ukrajinské protiofenzivy jsou předzvěstí vyčerpávající statické války, která hrozí spojence Kyjeva unavit.

Evropská demokracie a ruská rozpínavost

Obavy vyvolává i zdrženlivost významné části amerických republikánů, pokud jde o další rozhodnou vojenskou pomoc Kyjevu. I z těchto důvodů lze předpokládat, že členské státy Unie na nejvyšší úrovni návrh Komise posvětí, aby názorně předvedly, že se na „neochvějné podpoře“ EU nic nemění.

Čtěte také

Jiří Pehe: Bez omezení práva veta nebude rozšíření EU

Zamíchat kartami může Maďarsko, jehož premiér Viktor Orbán už dlouho zpochybňuje podporu Ukrajiny; na pomoc by mu mohl přiskočit staronový slovenský premiér Robert Fico. Od okamžiku, kdy si Orbán v Pekingu začátkem října potřásal rukou s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, se už nikdo v EU neodvažuje předpovídat, jak se zachová.

Podle diplomatů Komise momentálně vyjednává s Maďarskem o tom, jaké ústupky by měla udělat, tedy kolik zadržovaných peněz uvolnit, aby zajistila Orbánův souhlas na summitu v půli prosince.

Nezapomínejme ovšem, že start rozhovorů Unii nijak nezavazuje k tomu, aby byly úspěšně dokončeny – dobrým příkladem je Turecko, které jednalo od roku 2005; po 13 letech byl proces přerušen. Srbsko, Černá Hora a Albánie jsou kandidáty už více než deset let. I České republice trvalo čtyři roky, než se vypořádala s 28 kapitolami, do nichž bylo jednání rozděleno; další dva roky pak trvala ratifikace jeho vstupu do EU (společně s devíti dalšími kandidáty).

Čtěte také

Karel Barták: Další masivní rozšíření EU je na pořadu dne, nedá se nic dělat

Výchozí situace Ukrajiny je přitom podstatně slabší, než tomu bylo u nás, nehledě samozřejmě na momentální válečný stav. Přejímání evropské legislativy a zajištění odpovídající úrovně vlády práva bude dlouhý a obtížný proces.

Na druhé straně by nebylo správné zahájení rozhovorů považovat jen za symbolický okamžik; vytvoří se jím nová realita, dá Ukrajině do ruky dodatečné páky a argumenty vůči EU a učiní perspektivu členství mnohem pravděpodobnější. 

Právě ruská agrese proti Ukrajině a proruské nálady na Balkáně posílily v EU názor, že průtahy jednání s tamními státy začínají být z politického hlediska škodlivé, protože posilují protizápadní a proruské nálady ve veřejném mínění.

Karel Barták|foto:Radko Kubičko, Český rozhlas

Zatímco donedávna byly tyto postoje hodnoceny jako důkaz, že takové Srbsko vlastně ani nestojí o to být členem EU, takže není třeba tlačit na pilu, dnes se tato země (a další kolem) jeví jako možná kořist v geopolitickém soupeření mezi evropskou demokracií a ruskou rozpínavostí.

EU si uvědomuje, možná trochu pozdě, že by bylo hrubou strategickou chybou nechat tento výsostně evropský region napospas ruským politickým narativům a čínským investicím.

Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu a komentátor Info.cz