Karel Barták: Členské země EU nechtějí platit víc do společného rozpočtu, s výjimkou podpory pro Ukrajinu
Evropská komise se dočkala nečekaně tvrdého negativního stanoviska vlád členských zemí vůči svému červnovému návrhu na navýšení sedmiletého rozpočtu unie o skoro sto miliard eur. Významná skupina států v čele s těmi bohatými, které na chod EU více přispívají, než od ní dostávají, návrh rozhodně odmítla.
Jediné, nač jsou ochotny přistoupit, je finanční podpora pro Ukrajinu ve výši 50 miliard eur. Protože ji však komise svázala do balíku s ostatními požadavky, stalo se, že ani tato položka nebyla zatím kladně vyřízena.
Čtěte také
Čas přitom kvapí – dosavadní proud pomoci Ukrajině vyschne na konci roku. 33 miliard ve formě půjček garantovaných vládami zemí EU a 17 miliard v podobě přímých grantů mají zajistit chod ukrajinského státu aspoň na dva roky dopředu, tedy umožnit Kyjevu obstojně plánovat veřejné výdaje ve válečné době.
Bohaté státy tvrdí, že s tím nemají problém, pokud komise předloží tento požadavek separátně. Na zadní se ovšem stavějí dvě chudé země – Maďarsko a Slovensko hudrají, že by se Ukrajině nemělo nic vyplácet, protože je tam prý značná korupce. Nyní půjde o to, zda Viktor Orbán a Robert Fico najdou odvahu se postavit všem ostatním. Momentálně převládá názor, že se možná pokusí nějak podporu Ukrajiny oslabit, ale do přímého střetu se zbytkem unie nepůjdou.
Hodně horkého vzduchu
Horší to bude s dalšími požadavky. Komise například žádá 19 miliard eur navíc na splácení úroků ze společného úvěru, který si vzala na takzvaný Fond obnovy pro oživení ekonomiky po covidové krizi.
Čtěte také
Chce 15 miliard navíc na nakládání s migranty na vnějších hranicích EU a také na navracení odmítnutých žadatelů o azyl. Dodatečných deset miliard má směřovat do špičkových průmyslových odvětví a posilování jejich konkurenceschopnosti.
Je to celkem pochopitelné – covidová krize a ukrajinská válka byly nečekané události, které vyžadovaly adekvátní evropskou odpověď, včetně výdajů, s nimiž sedmiletý rozpočet schválený v roce 2020 nepočítal. Pokladna se vyprázdnila rychleji, než se předpokládalo.
A protože hlavním zdrojem příjmů EU jsou národní rozpočty, přišla komise s prosíkem. A dočkala se odmítavé odpovědi – lídři Německa, Nizozemska, Švédska, Dánska, Rakouska, ale i Francie její šéfce Ursule von der Leyenové uložili, aby hledala v rezervách a vymyslela úspory. Oni sami nemíní kromě Ukrajiny přihazovat na nic jiného.
Čtěte také
Sedmiletý evropský rozpočet na léta 2021-27 hospodaří s 1,2 bilionu eur, což je sice slušný peníz, ale na to, co všechno se po EU žádá, zase nic moc. Náklady členských států na společnou organizaci, od které čekají mnohdy zázraky, přesahují jen těsně jedno procento hrubého domácího produktu.
Pokud vlády chtějí ambicióznější společnou migrační nebo průmyslovou politiku, měly by je také zaplatit. Jinak půjde zase jen o velká slova a slabé činy, nebo, jak se říká v evropském žargonu, jenom hodně horkého vzduchu.
Ministři financí sedmadvacítky budou spolu s komisí hledat řešení do prosincové schůze Evropské rady; mají na to tedy nějakých sedm týdnů. Určitě by bylo dobré, kdyby se co nejrychleji shodli na tom, že podpora Ukrajiny je jistá a nedotknutelná; musí zůstat prioritou. Měli by také co nejrychleji najít způsob, jak ve prospěch Ukrajiny danit příjmy plynoucí z 200 miliard eur zmrazených ruských aktiv v zemích EU.
Ostatní je méně důležité, ale přece. Pokud by EU měla kvůli nedostatku konsensu vlád příští tři čtyři roky škrtit třeba své zemědělské či kohezní výdaje, nedostála by svým závazkům, k nimž se tytéž vlády vůči občanům unie zavázaly.
Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu a komentátor Info.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
