Karel Barták: Evropská komise přichází o několik členů včetně vlivného Timmermanse

29. červenec 2023

Výkonný místopředseda Evropské komise Frans Timmermans na konci minulého týdne oznámil, že nabídl koalici socialistů a Zelených ve své zemi, že je povede do předčasných parlamentních voleb v listopadu a pokud je vyhraje, stane se nizozemským premiérem. Jeho odchod je rok a půl před koncem mandátu současné exekutivy EU skutečným otřesem, protože odchází mimořádně silná, byť kontroverzní osobnost, která ztělesňuje hlavní úkol a cíl komise, realizaci Zelené dohody pro Evropu. 

Timmermans proslul jako strhující řečník, inteligentní polyglot, přesvědčený Evropan a humanista v renesančním stylu. Říká se o něm, že je workoholik, ale také buldozér, ekologický ideolog, ba zelený ajatolláh.

Čtěte také

Politik, který chtěl stanout v roce 2019 v čele Evropské komise, ale nedostal jednomyslné posvěcení šéfů států a vlád, se zapsal do dějin EU jako strůjce zmíněného Green Dealu a zejména balíku jeho prováděcí legislativy, kterému se říká Fit for 55.

Do dokonalosti dovedl klasickou metodu Evropské komise – vygenerovat představu, v čem spočívá zájem EU, vtělit tento zájem do co nejambicióznější legislativy a tu pak prosazovat vůči členským státům a Evropskému parlamentu. Úkolem komise je nabídnout nejradikálnější řešení; členské státy ho pak stejně „osekají“ tak, že bude nakonec zhruba odpovídat potřebám. Kdyby však bylo od začátku pragmaticky umírněné, výsledek by mohl být žalostný. Dosavadní průběh schvalování jednotlivých zákonů v rámci Fit for 55 platnost této metody potvrdil.

Čtěte také

Klimatické aktivisty proto znepokojuje, že se Timmermans chystá zvednout kotvy. Obávají se, že přijdou o vizionářského obhájce dekarbonizace v době, kdy se proti ní zvedá stále silnější odpor. Konzervativnější pravicové kruhy v EU naopak považují Timmermansem inspirované trendy za přehnané a nebezpečné.

Na mnohé politiky od krajní pravice až po strany jako česká ODS působí jako červený hadr. „Nebude nám scházet,“ řekl italský ministr a šéf strany Liga severu Matteo Salvini. „Tento pán nadělal hodně škody a doufám, že s ním nizozemští voliči naloží tak, jak si zaslouží“.

Nedostatek smyslu pro týmovou práci

Timmermans není ovšem jediný komisař se zaječími úmysly. V půli května se vrátila do domácí politiky bulharská komisařka Maria Gabrielová. Druhá výkonná místopředsedkyně Magrethe Vestagerová oznámila úmysl se ucházet o funkci v čele Evropské investiční banky, která bude volná na konci roku. 

Čtěte také

Šance dánské političky ovšem zkomplikoval neúspěšný pokus prosadit do úřadu hlavního ekonoma komise pro hospodářskou soutěž americkou uchazečku Fionu Scott Mortonovou; z původně banální byrokratické operace se stalo drama, do něhož se vložil sám francouzský prezident Emmanuel Macron – a vyhrál. Američanka hodila ručník do ringu a akcie Vestagerové šly rychle domlů..

Jak se blíží konec pětiletého funkčního období, komisaři se celkem běžně ohlížejí po dalších možnostech politické kariéry a pokud se naskytne něco dobrého, neváhají evropskou exekutivu opustit. Zde však jde o těžké váhy komise a odchody nejméně 15 měsíců před vypršením mandátu, což už zase tak obvyklé není.

Karel Barták

Spekuluje se proto o tom, že kolegium 27 komisařů v čele s německou političkou Ursulou von der Leyenovou není zrovna soudržným týmem a že za to může sama jeho šéfka, která má sice politicky silné postavení a dobrou bilanci, ale údajně slabé manažerské schopnosti a nedostatek smyslu pro týmovou práci.

Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu a komentátor Info.cz

autor: Karel Barták
Spustit audio