Karel Barták: EU musí urychlit rozhodnutí, jak naložit s jednomyslností při rozhodování

18. červen 2023

Ministři zahraničních věcí sedmi evropských zemí v otevřeném dopise před několika dny vyzvali, aby se Evropská unie tváří v tvář růstu napětí a válce za humny oprostila od svazující jednomyslnosti při rozhodování o zahraničněpolitických otázkách. Pokud by EU mohla rozhodovat kvalifikovanou většinou, významně by to posílilo její schopnost činit rychlé a rozhodné kroky k obhajobě evropských zájmů na stále více nejisté světové scéně. 

Šéfové diplomacií Německa, Španělska, Rumunska, Nizozemska, ale také Belgie, Lucemburska a Slovinska se domnívají, že EU potřebuje být v krizových situacích akceschopnější; bez omezení povinné jednomyslnosti bude také obtížné uvažovat o přijímání dalších členských zemí.

Čtěte také

Je pozoruhodné, že se pod tuto výzvu podepsali politikové z velkých, ale i malých zemí EU, a také původní členové i členové relativně nedávní. Popřeli tak zažitou představu, že s jednomyslností chtějí v EU skoncovat veliké země, aby mohly lépe těm menším diktovat svou vůli, a že s tím vedle těch malých nesouhlasí země ze střední a východní Evropy, které ztrátu práva veta v EU vnímají jako oslabení vlastní svrchovanosti. Tak se k tomu ostatně dlouho stavělo i Česko.

Čtěte také

Není obvyklé, že by se ministři zahraničí vyjadřovali k institucionálním otázkám EU. Dopis je tak odrazem jejich rostoucí frustrace s chováním zejména Maďarska, kterou zažívají od začátku ruské války na Ukrajině. Vláda Viktora Orbána bezostyšně využívá hrozby vetem při vyjednávání skoro všech evropských usnesení, zejména pak jednotlivých balíčků sankcí proti Rusku.

Tlačí tak ostatních 26 členských států do postojů, s nimiž nejsou srozuměny. Výsledný konsensus bývá slabší, než se původně zamýšlelo, a obstrukce navíc rozhodovací proces protahují a komplikují.

Národní zájem

Maďarsko samozřejmě není jediným kverulantem. Hrozbu vetem využívají, i když mnohem méně, i jiné země, v posledních letech typicky Polsko, někdy Řecko nebo Kypr, podle toho, o čem se rozhoduje. 

Čtěte také

Maďarský příklad je však poučný v tom, že jeho postoje neodrážejí „zásadní národní zájem“, o který se má veto normálně opírat, ale jen politický kalkul, v tomto případě signál do Kremlu, že se premiér Orbán snaží.

Autoři evropských smluv evidentně nepočítali s tím, že pravidlo jednomyslnosti bude využíváno nikoli k obhajobě národního zájmu, který se dá ostatním vysvětlit, ale k bezostyšnému vydírání.

Čtěte také

Už při přípravě minulého rozšíření v roce 2004 byla celá řada oblastí, o kterých se v EU rozhoduje, přesunuta do režimu většinového hlasování. Jednomyslnost tak platí vedle naprosté většiny zahraničněpolitických rozhodnutí jen v daňové a rozpočtové politice nebo tam, kde EU má jen chabé vlastní pravomoci, jako je oblast sociálních věcí.

Letargie se začíná jevit jako luxus

Když se rozhoduje většinově, znamená to, že pro musí být 55 procent všech zemí, ve kterých žije 65 procent obyvatelstva unie. Formování takové většiny, případně blokační menšiny, pak vede k tomu, že v naprosté většině případů se tak jako tak daří dosahovat konsensu. Právě proto, že žádná jednotlivá země nemůže vůli ostatních vetovat a všechny se tedy musí snažit.  

Čtěte také

Dopis sedmi ministrů je tak zajímavým příspěvkem do debaty o možnostech, jak změnit rozhodování v Unii, zda se to dá udělat bez změny smluv, nebo zda bude třeba je revidovat.

Tato debata tak nějak stále bublá, ale je třeba ji významně urychlit a uzavřít, protože Unie dospívá do okamžiku, kdy už nebude moct kandidátským zemím vykládat, že mají ještě čekat, protože Unie není „ready“.

Karel Barták

Státy západního Balkánu přešlapují v čekárně už 12 let. Ukrajina i Moldavsko naléhají, aby s nimi byly zahájeny vstupní rozhovory ještě letos. Letargie se začíná jevit jako luxus, který si EU už nemůže dovolit, pokud má zůstat přitažlivou a spolehlivou alternativou k sílícím tendencím posilovat touhu se vrátit k nesnášenlivým a arogantním národním státům.

Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu a komentátor Info.cz

autor: Karel Barták
Spustit audio