Kandidatura z trucu

1. září 2005

O Stanislavu Grossovi nebylo poslední dobou příliš slyšet. Dílem asi proto, že neměl médiím co říct, dílem proto, že se ho média neměla na co zeptat, a možná i kvůli zaneprázdnění stranickou agendou. Až nynější aféra kolem muže, kterého coby premiér neprozřetelně učinil šéfem svého sekretariátu, vynesla Stanislavu Grosovi opětovný zájem médií. Nařčení z korupce ho tak rozzlobilo, že se rozhodl kandidovat ve volbách do Poslanecké sněmovny.

Konec konců je stále předsedou strany a bylo by zvláštní, kdyby mu členská základna kandidaturu rozmlouvala. Otázka je, jaký dojem jeho rozhodnutí udělá na voliče. Pochopí to tak, že zmíněný politik má starost o věci veřejné? Anebo bude podezírán, že se uchází o poslaneckou imunitu? Načasování, neboli timing, ohlášené kandidatury je na pováženou, podobně jako prohlášení, že se mýlil ten, kdo čekal, že ho aféra kolem nařčení z korupce vyštípe z politiky. Celá věc prý měla opačný efekt.

Tím ovšem Gross neobratně naznačuje, že kandiduje z trucu, což není zrovna vznešený motiv. Stanislav Gross se rozhodl v politice setrvat zrovna v době, kdy jeho dlouholetá stranická kolegyně, se kterou dlouhá léta zaujímali čelní příčky v žebříčcích popularity, oznámila, že s politikou končí. Petra Buzková správně nahlédla, že její hvězda upadá, do budoucna by jí připadly epizodní role a odchod je elegantní řešení, umožňující status kádrové rezervy, jak věc galantně formuloval premiér.

Stanislav Gross to má těžší. Kdyby řekl, že se chce víc věnovat rodině, nebralo by se to vážně. A kádrovou rezervou už byl. Ke své smůle rezervou ještě pár let nesetrval, a tak mu teď nezbývá než vzít zavděk těmi epizodními rolemi. Tím pádem ovšem bude mít víc času na rodinu.

autor: iho
Spustit audio