Kancléřka

Je spočítáno, že na celém světě zastává po včerejšku vrcholné politické funkce pouze třináct žen, což je nešťastně nízké číslo. Navíc není důvod si myslet, že zvolení Angely Merkelové šéfkou vlády je výsledkem snah o politiku rovných šancí. K úspěchu mezi muži jí nepomohl ženský šarm, ženská intuice, ženská trpělivost, ani žádné jiné ženské vlastnosti. Naopak musela ve své kariéře zvládnout mužský styl politiky, a to mužněji než muži. Ostatně samotná pozornost věnovaná faktu, že Německo nemá kancléře, ale kancléřku, vypovídá o tom, že se nejedná o samozřejmost, nýbrž o výjimku z pravidla. Vliv žen na politické rozhodování o osudech světa se po včerejšku nezvýší, zůstane prakticky nulový. Drsně řečeno, německá kancléřka bude pouze jedním z nejmocnějších mužů světa.

Aby se to změnilo, musela by být žen ve vysoké politice polovina, pak teprve by mělo smysl hovořit o jejich vlivu. Angelu Merkelovou čekají zahraniční cesty, při kterých zřejmě bude třeba řešit nezvyklou diplomatickou komplikaci: zatímco muži, se kterými se bude potkávat, budou mít po svém boku manželky, manžel kancléřky se k úloze doprovodu nemá. Aby vyměnil chemickou laboratoř za nějakou dobročinnou nadaci a navštěvoval společně s manželkami prezidentů a premiérů nemocnice, zatímco jeho žena povede strategická politická jednání, po něm kancléřka ani nechce. Je prý mediálně plachý. Hlavně je to ale muž.