Julínkovu reformu kritizují právníci

Našly se přitom argumenty, které hovoří pro první variantu i pro variantu druhou.

Některé Julínkovy kroky je přitom možné hodnotit ze dvou různých pohledů, podle toho, jestli člověk patří spíše k ministrovým příznivcům, anebo kritikům.

Začněme tedy kritickým pohledem. Ministr Julínek měl poslat do vlády věcný záměr sedmi reformních zákonů. Při jednání na legislativní radě se ukázalo, že od první verze, kterou představil před více než třemi měsíci, na svých návrzích změnil jen málo.

Stále například nedodal osmý zákon, podle kterého se mají transformovat zdravotní pojišťovny. Bez něho ovšem není jasné, kam má reforma ve svém hlavním proudu směřovat.

Vládní legislativci brzy odhalili celou řadu nedostatků. Oprávněně se ptají, jakou formu mají mít po reformě zdravotní pojišťovny a jakou univerzitní nemocnice.

V evropském právu se jasně rozlišuje, kdy jde o veřejnou a kdy o soukromou instituci. Soukromá je například akciová společnost, která soutěží s ostatními firmami a vytváří tak zisk. Nemá nárok na státní podporu, stát však ani nesmí zasahovat do její činnosti.

Veřejná instituce může dostat státní dotace, anebo může mít dokonce příjem zaručený zvláštním zákonem. Nemůže však vytvářet zisk a musí sloužit nějakému předem definovanému veřejnému zájmu. Stát přitom pozorně dohlíží na to, jestli své úkoly plní.

Julínek navrhuje něco mezi tím. Pokud jde o zdravotní pojišťovny, měly by dostat výhody z obou modelů. Budou mít zákonem zaručený příjem a zároveň budou mít šanci vytvářet zisk. Vzhledem k tomu, že akciové společnosti mají povoleno vytvářet kartely, mohou se pojišťovny sdružovat s nemocnicemi a lékárnami a v nich většinu svého zisku realizovat. Podnikatel ve zdravotnickém pojištění to zkrátka nebude mít špatné, jen se do systému dostat. Odpůrci tomu ovšem říkají tunelování. Naopak na univerzity s jejich nemocnicemi zbylo jen to horší. Mají sice povinnost vychovávat mladé lékaře, na druhé straně jsou vystaveny konkurenci ostatních zdravotnických společností. Nehledě k tomu, že stát může prodat až dvě třetiny akcií univerzitních nemocnic. Nový vlastník pak může v klidu vytahovat z nemocnic peníze a univerzity, které budou mít v nemocnici jen třetinu neprodejných akcií, budou zajišťovat podnikateli svou účastí dobrou pověst.

Námitky to jsou vážně a to jde jen o ty dvě nejdůležitější. Kritiky pak mohlo vážně naštvat, že Julínek právníkům ani nic nevysvětlil. Prostě oznámil, že připomínky jsou předčasné, protože detaily objasní, až sepíše konečnou, paragrafovanou verzi zákonů. Dalo by se shrnout, Julínek chce prosadit podezřelé zákony silou a co to udělá se zdravotnictvím, je mu v podstatě jedno.

Blízko k takovému podezření mají i vládní lidovci a zelení, kteří se chystají proti takovým zákonům bránit a pokud možno je úplně zablokovat, případně alespoň upravit.

Na druhé straně, minulý týden ukázal, že všechno může být ještě jinak. Julínek totiž přistoupil na kritiku, že pozice univerzit by podle nových zákonů nebyla vůbec příznivá. Přistoupil tedy na to, že vysoké školy zrovnoprávní pokud jde o nemocnice se státem. Když bude chtít prodat své akcie stát, musí mít schválení univerzity, a platí to i naopak. Tím je možné zabránit tomu, aby se nemocnice vymkla univerzitě z kontroly. Ministr zdravotnictví je stíhám kritikou, přesto mlčí a už vůbec veřejně nevysvětluje, čeho vlastně chce reformou dosáhnout. Jeho lidé však občas něco řeknou. Z toho, co je známo, nejde zcela vyloučit, že v případě Julínka jde skutečně o odvážného reformátora, který je však stíhán tvrdou kritikou, protože zdravotníkům se nikdy nelíbí ten, kdo chce měnit zaběhnuté poměry. Najít kompromis mezi státní zárukou dostupné zdravotní péče a zavedením tržních principů, které mohou zlepšit efektivnost systému, může být užitečná cesta ke zlepšení systému. Návrhy na vznik akciových společností, které sledují veřejný zájem, je možná neobvyklá cesta, nakonec se však může ukázat jako správná.

Když chce ministr prosadit něco zásadního, nemůže dělat kompromisy hned na začátku reformního boje. Navíc ukázal, že není z principu nepřístupný připomínkám.

Skuteční reformátoři to zkrátka mají těžké. Nakonec je jisté, že ani při reformě zdravotnictví není vše černobílé. Zavedení tržních poměrů odstraní některé staré nešvary, nese však s sebou nová rizika, třeba rozkradení značné části státního majetku. Pokud se tedy reforma nebude příliš držet cynického pravidla "když se kácí les, lítají třísky", dá se zatím ještě se značnou opatrností doporučit. Nějaké změny ve zdravotnictví musí nastat, se současnou nabídkou služeb se nejde spokojit.

Nakonec v parlamentu bude mít Julínek šanci jen tehdy, pokud odkáže vysvětlit, že je jeho cesta schůdná. Takže stačí počkat do konce dubna, až budou zákony sepsány znovu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .