Josif Brodskij – okamžitě mne povýšíte na majora!

Básník a překladatel Josif Brodskij se narodil 24. května 1940 v Leningradě (dnes opět Petrohrad). Jeho otec pracoval jako fotograf.

Jako dítě prožil s matkou leningradskou blokádu (otec bojoval na frontě), evakuováni byli až na jejím konci.

Školní docházku ukončil v 15 letech a vystřídal řadu zaměstnání (pracoval mimo jiné v kotelně, na patologii, účastnil se geologických výprav).

Básně začal psát zhruba ve svých 18 letech a kromě ojedinělých publikací ve sbornících a časopisech vycházely pouze v samizdatu.

Byl sovětským režimem vězněn, internován v psychiatrické léčebně, pobýval ve vyhnanství na nucených pracích v severním Rusku.

První dvě knihy básní mu vyšly v letech 1965 a 1970 ve Spojených státech.

V roce 1972 byl donucen opustit Sovětský svaz bez možnosti návratu.

Usadil se ve Spojených státech, kde přednášel na několika univerzitách a psal kromě básní v ruštině také eseje v angličtině.

V roce 1987 obdržel Nobelovu cenu za literaturu, v témže roce začala jeho díla postupně vycházet v Sovětském svazu, on sám se však do Ruska (ani po rozpadu SSSR) nevrátil, a to ani krátkodobě.

Poslední léta trávil zimu v italských Benátkách. Zemřel 25. ledna 1996.

Z jeho díla vyšlo v češtině: Velká elegie (výbor básní, Paříž 1968), Stanice v poušti (výbor básní v časopise Světová literatura, Praha 1969), Konec krásné epochy (výbor básní, Praha 1997), Mramor (divadelní hra, Praha 1997), Jeden a půl pokoje (eseje a divadelní hry, Praha 1998), Vodoznaky: zrcadlení času (esej, Praha 2003), Římské elegie (cyklus básní, Česká Skalice 2004), Solomon Volkov: Rozhovory s Josifem Brodským (Příbram 2011).

Pořad věnovaný Josifu Brodskému si kdykoli poslechněte nahoře v článku nebo v iRadiu.

Logo|foto:Český rozhlas