Josif Brodskij – okamžitě mne povýšíte na majora!
„Okamžitě mne povýšíte na majora!“ Tímto ironicky míněným požadavkem ukončil básník Josif Brodskij rozhovor s bezpečnostními orgány, ve kterém mu byla za donášení nabízena možnost legálně publikovat v SSSR.
Básník a překladatel Josif Brodskij se narodil 24. května 1940 v Leningradě (dnes opět Petrohrad). Jeho otec pracoval jako fotograf.
Jako dítě prožil s matkou leningradskou blokádu (otec bojoval na frontě), evakuováni byli až na jejím konci.
Školní docházku ukončil v 15 letech a vystřídal řadu zaměstnání (pracoval mimo jiné v kotelně, na patologii, účastnil se geologických výprav).
Básně začal psát zhruba ve svých 18 letech a kromě ojedinělých publikací ve sbornících a časopisech vycházely pouze v samizdatu.
Byl sovětským režimem vězněn, internován v psychiatrické léčebně, pobýval ve vyhnanství na nucených pracích v severním Rusku.
První dvě knihy básní mu vyšly v letech 1965 a 1970 ve Spojených státech.
V roce 1972 byl donucen opustit Sovětský svaz bez možnosti návratu.
Usadil se ve Spojených státech, kde přednášel na několika univerzitách a psal kromě básní v ruštině také eseje v angličtině.
V roce 1987 obdržel Nobelovu cenu za literaturu, v témže roce začala jeho díla postupně vycházet v Sovětském svazu, on sám se však do Ruska (ani po rozpadu SSSR) nevrátil, a to ani krátkodobě.
Poslední léta trávil zimu v italských Benátkách. Zemřel 25. ledna 1996.
Z jeho díla vyšlo v češtině: Velká elegie (výbor básní, Paříž 1968), Stanice v poušti (výbor básní v časopise Světová literatura, Praha 1969), Konec krásné epochy (výbor básní, Praha 1997), Mramor (divadelní hra, Praha 1997), Jeden a půl pokoje (eseje a divadelní hry, Praha 1998), Vodoznaky: zrcadlení času (esej, Praha 2003), Římské elegie (cyklus básní, Česká Skalice 2004), Solomon Volkov: Rozhovory s Josifem Brodským (Příbram 2011).
Pořad věnovaný Josifu Brodskému si kdykoli poslechněte nahoře v článku nebo v iRadiu.
