Jiří VI. – král, který z boje neutekl

10. prosinec 2015
Král Jiří VI., portrétní foto z 1940-1946

Za jeho panování trpěla Velká Británie v druhé světové válce a po ní její obyvatelé přihlíželi rozpadu mocného globálního impéria. Přesto byl Jiří VI. jedním z nejoblíbenějších panovníků. Proč?

Chlapec, který neměl kralovat

Pozdější král Jiří VI. se narodil 14. prosince 1895 jako Albert Frederick Arthur George Saxe-Coburg and Rotha. Coby druhý syn pozdějšího krále Jiřího VI. mohl těžko počítat, že by usedl na trůn.

V době narození byl dokonce čtvrtý v pořadí a bylo téměř jisté, že tato výsada připadne jeho staršímu bratrovi Eduardovi.

Albert proto nebyl na převzetí královských povinností připravován. Zdálo se, že je to tak lepší: Od dětství byl často nemocen, blízcí ho popisovali jako dítě „lekavé a náchylné k pláči, zadrhávající a koktající“.

Až později vyšlo najevo, že to bylo do značné míry způsobeno despotickým otcem, který výchovu dětí svěřil dvoru a vyžadoval přísnou disciplínu, a také snahou Albertových vychovatelů násilně přeškolit rozeného leváka na praváka.

Neduživého královského synka čekala kariéra vojáka, v tomto případě námořnická škola v Osborne (1909) a škola královského námořnictva v Dartmouthu (1911). O dva roky později už byl lodním poddůstojníkem a roku 1914 narukoval do války.

Křest ohněm prodělal v květnu a červnu 1916 během legendární bitvy u Jutska, největší námořní bitvy první světové války. Právě po ní bylo také rozhodnuto, že do dalších vojenských akcí se ze zdravotních důvodů nezapojí. Přestoupil k letectvu a po roce 1919 armádu opustil.

Jak zmodernizovat monarchii

Po válce vystudoval dějiny, ekonomiku a občanské nauky v Cambridge a roku 1920 získal titul vévody z Yorku. V té době začal plnit povinnost panovníkova syna. Zastupoval příležitostně otce a podnikal cesty po Británii.

Usiloval také o překonání společenských bariér v tradičně třídně rozdělené (a zatrpklé) Británii, v New Romney založil tábor, do kterého zval chlapce ze soukromých škol i učně z továren, a učil je navzájem se poznávat.

Král Jiří VI. na inspekční návštěvě dělníků za druhé světové války (někdy mezi lety 1939 a 1945)

V roce 1923 se oženil s Elizabeth Bowes-Lyon. Přestože z hlediska britského práva nebyla královského původu, okouzlila ženichova otce krále Jiřího V., který se svatbou souhlasil.

Církevní úřady sice odmítly povolit rozhlasové vysílání svatby, ale známkou modernizace bylo už právě to, že nevěsta nebyla královského původu.

V atmosféře poválečné Británie nepřekvapilo, že novomanželka položila svatební kytici na hrob neznámého vojína v londýnském Westminsterském opatství.

Dala tím vzniknout tradici, protože od té doby byly na stejné místo odnášeny všechny kytice nevěst den po královském sňatku. Z manželství se narodily dvě dcery: Alžběta (1926, pozdější královna Alžběta II.) a Markéta (1930 až 2002).

Sesype se…?

Král Jiří V. zemřel 20. ledna 1936 a na britský trůn usedl podle očekávání Albertův bratr Eduard, který vládl pod jménem Eduard VIII.

Oficiální korunovace se připravovala na květen 1937. Než k ní došlo, otřásal se britský trůn v základech: Eduard VIII. se monarchii nevěnoval, státní listiny nečetl často i několik měsíců a postrádal jakýkoli smysl pro plnění povinností nebo obětování se vyšším cílům.

Otevřeně projevoval sympatie k režimům pevné ruky, zosobněným Mussolinim a Hitlerem. V průběhu roku 1936 projevil zájem oženit se s dvakrát rozvedenou Američankou Wallis Simpsonovou.

Vzhledem k tomu, že britský král je formální hlavou anglikánské církve, bylo něco podobného pro konzervativní monarchii nemyslitelné.

Eduard VIII. nakonec 11. prosince 1936 abdikoval a na trůn nastoupil jeho bratr Albert. Aby vyjádřil kontinuitu s vládou svého otce, přijal jméno Jiří VI. a slavnostní korunovaci podstoupil v květnu 1937, v termínu, kdy měl být původně korunován jeho bratr.

V rozporu s tradicí se korunovačního obřadu účastnila i jeho matka Marie, aby mu tak vyjádřila podporu – v londýnské City se prý uzavíraly sázky, že se král při korunovaci sesype…

Osudný rok 1938

V době nástupu na trůn se Albert stále potýkal s koktavostí a zadrháváním při veřejných proslovech. Přemoci tuto poruchu mu pomohl odborník na jazykový projev Lionel Logue (v roce 2010 o tom natočil Tom Hooper cenami ověnčený film Králova řeč).

Historikové Jiřího VI. hodnotí opačnými znaménky, než jeho bratra: svědomitý, pracovitý, oddaný poslání, které si nevybral, hluboce věřící; přitom nesmělý a nervózní.

Bez podpory manželky Alžběty by plachý a skromný král stěží dostál povinnostem. Královský pár byl koncem 30. let vášnivým stoupencem politiky appeasementu. Jejím výsledkem byla v září 1938 Mnichovská dohoda a rozbití Československa.

Královna tehdy v jednom dopisu svému manželovi kritizovala „Čechy za jejich bláhovost, když nakládali s obyvateli Sudet tak špatně“.

Však také když král se ženou vítali Nevilla Chamberlaina po jeho návratu z Mnichova, pozvali ho na balkon Buckinghamského paláce. Veřejné vystoupení krále a politika bylo do té doby nevídané – prostor na balkónu byl vyhrazen jen členům královské rodiny.

Nikdy později se k tomu královna nevyjádřila a snímek Chamberleina na balkoně se v oficiálních britských publikacích neobjevuje.

Pravdou je, že král byl ústavně zavázán podporovat premiéra Chamberlaina ve snaze o dohodu s Adolfem Hitlerem a nadšení nad podpisem mnichovské dohody a odvrácením války s ním sdílela většina britské veřejnosti.

Král, který neodjel

V roce 1938 se Jiří VI. vydal do Francie, kde mimo jiné navštívil Britský expediční sbor, který později bojoval na počátku války Francie s Německem.

O rok později zamířil královský pár do Kanady a USA. Záměrem bylo prolomení izolacionismu americké veřejnosti s ohledem na hrozbu války v Evropě a získání politické podpory Velké Británie v případné válce.

Král strávil nějaký čas s prezidentem Rooseveltem v Bílém domě i v jeho soukromé rezidenci a velmi si porozuměli. Zámořská cesta nebyla bez nebezpečí, IRA plánovala na krále atentát společně s členy prohitlerovské americké skupiny Bund.

K válce došlo zanedlouho: 3. září 1939 ji ohlásil Jiří VI. rozhlasovým projevem s výzvou k soudržnosti, klidu, společnému boji proti nepříteli a s prosbou o boží požehnání a ochranu.

Tu ostatně Británie brzy potřebovala: Nacistické Německo zahájilo nekonečnou řadu náletů na britská města s mimořádně devastujícím účinkem.

Britové čelili válce s klidem a rozvahou, ve které jim za vzor sloužil královský pár: Ten se místo plánovaného odletu do Kanady rozhodl zůstat v Buckinghamském paláci, i když z bezpečnostních důvodů odjížděla rodina na noc na Windsorský hrad.

V průběhu války král i královna poskytovali obyvatelstvu morální podporu při návštěvách vybombardovaných míst a muničních továren, v listopadu 1940 navštívili zničené Coventry.

Podobně jako ostatní obyvatelé podléhala i královská rodina přídělovému systému. V roce 1943 Jiří VI. navštívil britské jednotky v severní Africe po bitvě u El Alamein v severním Egyptě a v roce 1944 král deset dní po vylodění přijel za britskými vojáky do Normandie, později v roce 1944 navštívil britské jednotky v Itálii.

Nebezpečí, které za války hrozilo královskému páru, bylo i jiného druhu: Bratr Jiřího VI., předcházející král Eduard VIII., žil mimo Velkou Británii a Adolf Hitler uvažoval, že v případě úspěšné invaze na ostrovy jej dosadí znovu na královský trůn – i s královnou Wallis.

Eduard zůstal stoupencem Hitlera až do své smrti (1972), tedy dlouho poté, co byly odhaleny hrůzy holocaustu.

Možná přijde i Jiří VII.

I když spojenci dosáhli ve válce vítězství, hlavními světovými mocnostmi se po válce staly Spojené státy americké a Sovětský svaz. Význam Britského impéria poklesl.

Zatímco na jedné straně si monarchie užila v roce 1947 cestu královské rodiny po jižní Africe, letní olympiádu 1948 v Londýně a svatbu princezny Alžběty s Philipem Mountbattenem, na druhé straně se impérium rozpadá.

Roku 1949 je vyhlášena nezávislost Indie a Pakistánu, vzniká Irská republika, nezávislost získalo dnešní Jordánsko a také Barma.

V září 1951 je Jiřímu VI. diagnostikována rakovina plic. Přes varování lékařů dál kouřil až čtyřicítku cigaret denně, zároveň zaučoval dceru Alžbětu do královských povinností (smysl pro pořádek a zodpovědnost se mu podařilo jí vštípit dokonale).

Poslední lednový den ji šel vyprovodit na cestu do Austrálie a Keni a 6. ledna 1952 zemřel ve spánku na infarkt. Bylo mu 56 let. U jeho smrtelného lože byl i jeho vnuk, čtyřletý princ Charles.

Princezna Alžběta se rychle vrátila z Afriky, aby se ujala panovnických povinností. Král byl pochován v kapli svatého Jiří na Windsorském hradě a Británie truchlila.

Miliony poddaných smutek nepředstíraly: Královy postoje během války způsobily, že loajalita ke královskému dvoru, v Británii tradiční, se za panování Jiřího VI. stala masovou.

Panovnické povinnosti plnil bez ohledu na chatrné zdraví s velkým nasazením a je obecně považován za jednoho z nejlepších anglických králů.

Jeho manželka Alžběta, královna-matka, zemřela v březnu 2002 v požehnaném věku 101 let.

V prosinci 2005 jeden z blízkých přátel prince Charlese v rozhovoru pro britský tisk uvedl, že v případě usednutí na trůn by Charles rád vládl pod jménem Jiří VII.

120 let od narození Jiřího VI. připomínáme v pořadu Portréty.

Spustit audio
autor: David Hertl