Jiří Stránský: Skautství Tomíka Okamury

17. květen 2018
Jiří Stránský

Moc rád vás všechny zdravím, jelikož aspoň někde sprchlo a ani já už nechodím s nudlí u nosu. Musím se přiznat, že jsem tuhle glosu málem nenapsal – tolik jsem se chystal, že tentokrát bude o něčem, čemu opravdu rozumím, až jsem to málem prošvihl.

Chvíli mi totiž trvalo, než jsem se dostal ke všem informacím, které jsem potřeboval a mohl teď říct: Tomík Okamura byl skaut! Na mou duši!

Skaut versus Tomio Okamura. Co si vzkazují na sociálních sítích?

Na vedlejším monitoru mám fotografie z jeho Twitteru, kde drží kolem ramen dvě ze tří usmívajících skautek a říká Twitterovi: „Vzpomínám na dobu, kdy jsem byl aktivním skautem, takže je rád kdekoli vidím a rád je potkávám.“

Fotografie je samozřejmě současná – z obce Zákřov na Olomoucku, kde společně uctili památku těch, které zmasakrovali němečtí nacisti, takže jsem si na serveru iRozhlas.cz přečetl, co k tomu řekla mluvčí českých skautů Barbora Trojak.

Čtěte takéJiří Stránský: Skautský zákon v parlamentu, jak by dopadlo hlasování? Mohl by být Václav Klaus skautem?

Než za sebe řeknu, co si o tom všem myslím, musím se přiznat, že jsem se jako jeden z držitelů skautského vyznamenání Stříbrného vlka a absolvent svého prvního skautského tábora (ještě jako vlče) v roce 1938, chtěl sejít s těmi, kteří dělají, co můžou, aby se skautské myšlenky a skautský zákon dostaly do duší co největšího počtu mladých lidí, abychom se poradili, jak skauty a skautky přesvědčit, že i skaut právě svou nepolitičností a tím prokazatelně i nechutí brodit se v některých blátech politiky může politiku ovlivnit mnohem silněji než ten, který vstoupil do politiky ne kvůli své zemi, ale kvůli sobě.

V rozporu se skautskými hodnotami

Jiří Stránský: Nepamatování je jiným výrazem pro špatné svědomí

Hořec jarní

Prý už ty zmrzlé dny opravdu skončily. Taky je moc příjemné, jak už jsou dlouhé. Lístky a pupence se derou za sluncem a světlem, a v ulici kousek nade mnou se už začínají připravovat na své kouzlení s modrou barvou ENCIÁNY.

Pozoroval jsem to při smutném pohledu na slovenské demonstrace po těch dvou vraždách. I slovenští skauti vědí, proč nevstupovat do politiky ZA skauty.

Už jsme měli domluveno, že přijedou za mnou (byl jsem v rekonvalescenci po zápalu plic), jenže na mě hupsnul další a musel jsem se vrátit na motolskou pneumologii. Kde mě s o něco větším úsilím dali do kupy a poslali domů v čase, kdy jsem i v těch vedrech musel mít přes obličej roušku, chtěl-li jsem se aspoň trochu hýbat a neukýchat se.

Do toho jsem se se zpožděním dozvěděl o Tomíkově skautství. A vzpomněl jsem si, jak jsem byl před lety dotázán, jestli skautský zákon a skautský slib má ještě nějakou platnost. Tehdy jsem řekl, že by bylo prima, kdyby se skautský zákon odhlasoval jako zákon především pro poslance a jiné politiky.

Jiří Stránský: Může-li skaut udělat radost, musí

03376353.jpeg

Ví se o mně, že jsem mnoho desítek let skautem a že rád a s vděkem připomínám, jak mě v kriminálech a hlavně vyšetřovacích vazbách ze všeho nejvíc pomáhalo mé skautství a láska mých nejbližších.

Představte si, že by – aby se hned od začátku neprozradili – museli hlasovat pro zákon, který by pravil, že poslanec musí za všech okolností mluvit pravdu, pomáhat druhým obzvláště těm slabším a být čestný a poctivý. Tehdy jsem jako příklad, někoho, kdo by nebyl schopen pro takový zákon hlasovat, uvedl tehdejšího prezidenta Klause.

A když si najdu krásnou větu mluvčí skautů Barbory Trojak, že „pokud se Tomio Okamura ke skautingu veřejně přihlásil, pokládáme za potřebné sdělit, že jeho jednání je v rozporu se skautskými hodnotami.“

Za sebe jen dodávám, že není co dodávat.