Jiří Procházka: Má veřejnost dostatek informací o tranzici?

Veřejnost má stereotypní představy o tom, co tranzice znamená a že třeba v případě prepubertálních dětí jde jen o sociální tranzici, jako změna oslovování a oblékání, v případě dospívajících o užívání blokátorů, což je zcela vratná intervence, nebo hormonů, což také stále je v zásadě vratná intervence.

Čtěte také

Tereza Šimůnková: Americká transgédie

Oproti tomu se v mediálně tendenčních textech nezmiňuje, že až polovina dospívajících je vážně ohrožena rizikem sáhnout si na život nebo i pokusem o to. Dále to je stejně vysoká míra sebepoškozování, depresí nebo úzkostí.

Data přitom ukazují, že v případě respektujícího přístupu, ať už sociální (prepubertální děti), nebo i lékařské tranzice (blokátory a hormony), tyto ohrožující jevy zásadně klesají a takoví lidé mají stejný prospěch jako jejich vrstevníci a vrstevnice. Naopak v případě nemožnosti užívat blokátory či hormony musí užívat antidepresiva, nebo dokonce antipsychotika.

Konzistentní identita

Oproti článkům šířícím morální paniku v oblasti transgender tematiky, skutečná data z různých zemí jsou jiná. Řádově tak 2 procenta dospívajících svou tranzici přeruší, často se k ní po čase vrátí, nebo to je z důvodu nebinární identity, kdy např. nechtějí dál užívat hormonální terapii.

Čtěte také

Apolena Rychlíková: ČR vykročila k řešení jedné ze svých lidskoprávních ostud. Nucené kastrace trans* lidí mají skončit

V celkové populaci trans lidí se v některé fázi života pro retranzici rozhodne řádově 8 procent lidí. Opět většinou ne z důvodu, že by se jejich identita změnila, ale např. kvůli šikaně nebo třeba nedostatečné podpoře. Často je to opět jen dočasně. Lidí, kteří jsou nespokojeni s tranzicí z důvodu své identity, tedy „chyby“, jsou promile, řádově 4 z tisíce. Tedy drtivá většina trans dospívajících je ve své identitě stálá (výzkumy je sledují aspoň pět let) a spokojená v dospělém životě (a to i tehdy, když jejich přijetí okolím není ideální).

Jen v USA na 120 odborných institucí odmítlo jako nevědecké pro diagnostickou a terapeutickou praxi používat tzv. fenomén „Rapid-Onset Gender Dysphoria“ („rychlého nástupu genderové dysforie/nepohody“), který pochází z komentářů transfobních rodičů trans dětí a vyvolává paniku kolem rostoucího počtu dospívajících hlásících se údajně náhle k trans identitě jako důsledku nákazy sociálními sítěmi.

Čtěte také

Téma trans se strašně bagatelizuje. Přijde mi to jako nějaká infekce ze sociálních sítí, míní sexuoložka Fifková

Podle studií je identita dospívajících konzistentní a hlásí se k ní díky pozitivní trans viditelnosti ve společnosti, přístupu ke zdravotní a psychologické péči a informacím, zmenšení společenského stigmatu a na základě dalších generačních společenských a politických zvýhodnění.

Autor je psycholog a psychoterapeut, tajemník prezidia Asociace manželských a rodinných poradců ČR, který se ve své praxi setkává převážné s klientelou z oblasti genderové, sexuální a vztahové diverzity, především řešící genderovou identitu, od dětí přes dospívající až po lidi kolem 50 let