Jiří Pehe: Vrbětická kauza jako nemilosrdné zrcadlo české politiky
Čeští analytici a komentátoři, na které se obracejí s otázkami nejen zahraniční novináři, ale i diplomaté, jsou opakovaně konfrontování s tím, že zahraniční pozorovatelé mají potíže dění u nás porozumět. Popřípadě ho sledují s jistou nevěřícností. Tentokrát se to děje v souvislosti s politickým děním, které u nás daly do pohybu zprávy, že v pozadí výbuchů v muničních skladech ve Vrběticích byli agenti ruských tajných služeb.
A není divu. Česká politika často postrádá racionalitu. Dějí se v ní věci, kterým je těžké rozumět, pokud jste občanem země, v níž se dodržuje ústava a platí jisté politické zvyklosti.
Čtěte také
V kauze Vrbětice jsou zahraniční pozorovatelé a novináři nejvíce udiveni tím, že různí čeští vládní činitelé i prezident přicházejí s vlastními verzemi toho, jak věrohodné jsou informace, na jejichž základě Česká republika vyhostila 18 ruských zpravodajců s diplomatickým krytím. A následně, když Rusko reagovalo nepřiměřeně vyhoštěním 20 českých diplomatů a zaměstnanců z české ambasády v Moskvě, zastropovala česká vláda počet ruských diplomatů a zaměstnanců na ruské ambasádě v Praze na úroveň českého zastoupení v Moskvě.
To jsou velmi vážné kroky, argumentují zahraniční diplomaté, pozorovatelé a novináři, které se obvykle dějí na základě jasných důkazů a víceméně jednoznačného konsensu přinejmenším ve vládních strukturách té které země. U vás ale prezident zpochybnil vládní verzi toho, kolik existuje vyšetřovacích verzí. A když se po ujištění vlády, že má prezident špatné informace, trochu uklidnily politické emoce, zpochybnila tvrzení premiéra a vicepremiéra ministryně spravedlnosti.
Politické bizarnosti
Jak to tedy ve skutečnosti je? – ptají se. A jak je vůbec možné, že předseda vlády a vicepremiér na jedné straně a prezident země a ministryně vlády na straně druhé nemají sladěné noty? Jeden dánský novinář se autora tohoto komentáře zeptal, zda máme prezidentský systém. Pokud ne, jak se domnívá poté, co si v nějaké encyklopedii prostudoval náš ústavní systém, jak je možné, že se prezident chová tak, jako bychom ho měli?
Čtěte také
Padají i otázky, které se týkají dalších zmatečných prohlášení českých politiků. Kupříkladu ta ohledně premiérova prohlášení, že nešlo o akt terorismu, ale útok na zboží, i jeho následné omluvy. Jak může naše země doufat v účinnou mezinárodní solidaritu, když svoje spojence takto mate?
Nemalou pozornost pak budí zejména vicepremiér a ministr vnitra v jedné osobě Jan Hamáček (ČSSD). Opravdu mu česká veřejnost věří, že jeho oznámená cesta do Moskvy měla jen zastřít, že se Češi chystají k odvetným opatřením kvůli informacím o Vrběticích, ptala se nedávno nevěřícně nizozemská novinářka. Není to trochu přitažené za vlasy? A proč Hamáček vyhodil ministra zahraničí pár dní před zveřejněním nových informací o vrbětické kauze?
Čtěte také
A jak je možné, ptala se tatáž novinářka, že po zveřejnění článku investigativních novinářů na serveru Seznam Zprávy, že se na schůzce s hlavami tajných služeb a policejním prezidentem Hamáček údajně zaobíral myšlenkou, že by zobchodoval informace o ruské účasti na výbuších ve Vrběticích za dodávky Sputniku V a konání summitu Putin-Biden v Praze, nebyli účastníci schůzky, na něž se text na serveru Seznam.cz odvolává, ihned oficiálně vyslechnuti příslušnými orgány, aby výbušná tvrzení potvrdili, nebo popřeli?
Padají i otázky ohledně ruské ambasády v České republice. Jak to, že nikomu léta nevadilo, že ruská ambasáda v Praze je větší než ta v Londýně? Zjistilo se, že ruský zastupitelský úřad funguje jako centrála pro rozvědně a rozvratné akce v našem regionu až v souvislosti s kauzou Vrbětice?
Velvyslanec jedné členské země Evropské unie přiznal v rozhovoru s autorem tohoto komentáře, že ač už svoji zemi zastupoval v několika zemích, nikdy se nesetkal s takovým množstvím politických bizarností jako v České republice. Když píše zprávy o dění u nás pro své ministerstvo zahraničí, občas má pocit, že si budou myslet, že si vymýšlí.
Není se mu co divit. Popsat dění u nás jistou mírou logiky má problém i zkušený domácí politický analytik.
Autor působí na New York University Prague
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
