Jan Lipold: Miloš Zeman cíleně vytváří konflikt, prohlubuje rozčilení, zvyšuje nejistotu a napětí
Výkon Miloše Zemana v nedělním vysílání televize CNN Prima News měl jeden nepopiratelný efekt: tím, co všechno prezident snesl na hromadu, zaměstnal politiky, novináře, státní aparát a mysl tisíců občanů, kteří projev a následné interview vnímali a rozebírali.
Zaměstnal je chaosem. Divnými informacemi, které byly a jsou v rozporu s tím, co říká a podle čeho jedná vláda. A řeč není jen o vrbětické kauze, kterou Zeman důkladně rozmlžil, a o diplomatické válce s Ruskem, jehož propaganda projev okamžitě využila.
Čtěte také
Prezident například prohlásil, že je vrchním velitelem ozbrojených sil (to je pravda), kam podle něj „nepochybně patří i policie“ (to je nesmysl). Co si má občan, který to slyší, asi pomyslet? Že se hlava státu domnívá, že je nadřízena policejním sborům, těmi měřícími rychlost u silnic počínaje a kriminálkou konče? Přispěje to k občanovu pocitu bezpečí? Nemyslím si.
Jen o něco méně očividným, ale podobným nonsensem je Zemanův výrok, že nemusí rozpustit Poslaneckou sněmovnu, ani když to schválí tři pětiny poslanců.
Horší přečin než normálně
10 z 10 ústavních právníků by řeklo, že se Zeman mýlí. Ale o to vlastně nejde, navíc popisovaná situace pravděpodobně do voleb nenastane: Podstatné je, že prezident republiky cíleně vytváří konflikt, vzbuzuje hněvivé reakce, prohlubuje rozčilení, zvyšuje nejistotu a napětí.
Čtěte také
Nic není Zemanovi vzdálenější než práce na tom, aby společnost fungovala co možná v harmonii. Bohužel, to je všechno možné, jen ne kvalifikace pro dobré prezidentství.
Důležitý je kontext toho všeho. Miloš Zeman vyvolává vášně a zaměstnává nás všechny svými kaprici v časech pandemie. Společnost je unavená, o jednotlivcích s jejich osobními příběhy to platí stejně tak. I o podstatné části státních institucí. Skoro všichni jedeme už dlouho nadoraz, někteří to zvládají přes závit. Fyzicky, psychicky.
Ještě nedávno platil nouzový stav. Jeho důsledkem bylo mimo jiné to, že za některé zločiny soudy mohly ukládat přísnější tresty. Například proto, aby pachatelé nezneužívali situaci, kdy stát a jeho obyvatelé čelí vážným problémům. A k jejich odvrácení musí napřít – a napírají – více sil než za běžného, nenouzového stavu.
Netýkalo se to jen krádeží. Přísněji se nahlíželo třeba i na šíření poplašné zprávy. Zaměstnávat policii nebo záchranku falešnými telefonáty se za nouzového stavu bralo jako horší přečin než normálně.
Nouzový stav sice skončil, ale společnost je vyčerpaná stejně, jako když platil. Potřebuje sebrat síly a soustředit se na obnovu. Když ji prezident zaměstnává svými polopravdami, omyly a mýty, když jí ubírá energii a kapacitu pozornosti, je to teď ještě horší než jindy.
Autor je šéfkomentátor serveru Seznam Zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.