Jiří Pehe: Rozhodnutí Ústavního soudu o platech soudců postrádá vnitřní logiku

30. květen 2024

Ústavní soud rozhodl, že zmrazení platů soudců v roce 2021 nebylo protiústavní, protože solidarita v těžkých časech prý neohrožuje důstojnost či nezávislost soudců, ale naopak upevňuje důvěru v ně.

Rozhodnutí vlády a parlamentu zmrazit platy soudců v roce 2022 naopak ústavní soud odmítl. Ačkoliv vláda a parlament argumentovaly i v tomto případě nepříznivou hospodářskou situací, výjimečnost situace prý nedoložily. Vláda prý nešetřila v témže období na platech jiných státních zaměstnanců a nešetřila na vlastních výdajích.

Čtěte také

Navzdory tomuto rozhodnutí ale soudci nemají mít nárok na zpětné doplacení ušlých výdělků, protože podle ústavního soudu „materiálně sdílejí osud společnosti“.

Ústavní soud také rozhodl, že stát má naopak soudcům doplatit výdělky, o které přišli letos kvůli snížení koeficientu pro výpočet jejich platů. Vláda a parlament se dle ústavního soudu nepokusily doložit potřebnost a přiměřenost takového zásahu. Z neústavního rozhodnutí, k němž takto došlo, stát nemůže finančně těžit, a tudíž musí soudcům ušlé výdělky doplatit.

Solidarita v těžkých časech

Soudce – zpravodaj Jaromír Jirsa při zdůvodnění rozsudku apeloval na politiky, aby dlouhodobě zajistili odměňování soudců podle stabilních pravidel.

Čtěte také

To by jistě bylo potřebné, jenže sám Ústavní soud jistou rozporuplností svého přístupu ke zmrazení soudcovských platů z let 2021 a 2022, jakož i ke snížení koeficientu pro výpočet platů pro rok 2024, k určení toho, co by tímto stabilním řešením mělo být, příliš nepřispěl.

Zásah do soudcovských platů v roce 2021 byl dle něj kvůli potřebě solidarity v době pandemie v pořádku, ale v roce 2022 v době ekonomické krize tomu tak už prý nebylo. Soud se sice pokusil vysvětlit, proč vláda v roce 2022 pochybila, ale jako vodítko pro budoucí rozhodování vlády a parlamentu bylo jeho zdůvodnění poněkud vágní.

Srozumitelné není ani to, proč nemají soudci dostat zpět ušlé výdělky v souvislosti s rozhodnutím vlády a parlamentu o zmrazení jejich platů z roku 2022, jestliže ho ústavní soud odmítl. Vysvětlení, že soudci mají sdílet materiálně osud společnosti, je v tomto kontextu těžko pochopitelné.

Čtěte také

Lepší vysvětlení by si zasluhovalo i odůvodnění rozhodnutí ústavního soudu, které se týkalo roku 2021, podle nějž bylo zmrazení soudcovských platů v pořádku, protože prý „solidarita v těžkých časech neohrožuje důstojnost či nezávislost soudců, ale naopak upevňuje důvěru v ně“.

Kdo má „těžkost časů“ a míru solidarity soudců určovat? Výkonná a zákonodárná moc? A není solidarita soudců, která není dobrovolná, ale vynucená rozhodnutím vlády a parlamentu, tak trochu protimluv?

Jiří Pehe

Ústavní soud mohl rozhodování o třech různých případech zásahů vlády a parlamentu do soudcovských platů využít k nastavení jasnějších kritérií, která by stanovila, jak má být v demokratickém systému soudcovská moc chráněna před pokusy vlády a parlamentu do jejího chodu zasahovat.

Bohužel ústavní soud této možnosti nevyužil. Skutečnost, že každý ze tří zásahů vlády a parlamentu do odměňování soudců posuzoval s pomocí jiné logiky a kritérií, otázku vztahů vlády a parlamentu na jedné straně, a soudcovské moci na straně druhé, příliš neprojasnil.

Autor působí na New York University Prague

autor: Jiří Pehe
Spustit audio