Nová kárná řízení soudců a žalobců nebezpečně posilují vliv ministra na justici, varuje soudce. Obavy jsou zbytečné, oponuje náměstek

Hlavní obavou ze změny je posílení politické moci. „Ministerstvo spravedlnosti nedisponuje odborníky, kteří sami o sobě dokážou odhalit kárné provinění u soudce nebo státního zástupce. To znamená, že navrhovaný vstup ministra do řízení bude vždycky motivován spíše politikou,“ uvádí prezident Soudcovské unie Libor Vávra.

Čtěte také

Novela neposkytuje ministrovi nástroj, aby se vměšoval do kárných řízení, ubezpečuje náměstek

Podle náměstka ministra spravedlnosti Antonína Stanislava (ODS) je ale úprava novely výhradně formální záležitostí. „Povaha ministra spravedlnosti jako kárného žalobce je postavená jako subsidiární. Usilujeme, aby si justice své problémy řešila sama. To znamená, že primárně kárným navrhovatelem by byl soudce, ne ministr spravedlnosti,“ vysvětluje.

Soudci formulaci považují za zbytečnou, protože stejně funguje současná praxe i právní úprava. „Doposud byl ministr spravedlnosti jedním z kárných žalobců nad státními zástupci a soudci obecně. To znamená, že mohl a nemusel žalovat, a vůbec nevidíme rozumný důvod, proč se to takto komplikovaně upravuje,“ kritizuje Vávra.

„Hlavní myšlenka a jediný účel je, aby ministerstvo spravedlnosti mohlo vykonávat správu justice v širším slova smyslu. Politické tlaky nebo cokoliv jiného kategoricky vylučuji,“ stojí za návrhem Stanislav.

Čtěte také

iROZHLAS

V Polsku začíná platit novela trestního zákona. Experti mají výhrady a řešit ji bude i Ústavní soud

Podle Soudcovské unie ale nestačí návrh posuzovat podle současného statu quo. „Vždycky musíme přemýšlet nad novým zněním zákona: pokud by se třeba ministrem spravedlnosti stal někdo velmi nevhodný, zdali by mohl, nebo nemohl nové instituce využít,“ poukazuje Vávra.

K obavám ho navíc vede zkušenost z jiných evropských států. „Dochází někde i k velmi razantním změnám ve způsobu chápání právního státu. Naštěstí Česká republika je nadále stabilní, ale to neznamená, že to šílenství nedorazí i k nám,“ obává se. „Proto jsme povinni zvednout hlas a upozornit na nějakou drobnost, pokud máme pocit, že se zbytečně rozkolísává stát.“

Návrh totiž odporuje současným trendům v posilování samostatnosti justice. „Jsme jedna ze tří zemí v Evropě, která zná ministerský model jako způsob správy justice. Je to unikátní, zastaralé a naprosto mimo veškeré trendy. O to nebezpečnější jsou právě takové zbytečné změny,“ říká Vávra.

Kárná řízení jsou nejzazší řešení

Ministerstvo spravedlnosti tyto obavy nesdílí. „Nemáme Nejvyšší radu soudnictví, to znamená, že nemáme samosprávnou justici. Správu vykonává ministerstvo spravedlnosti, tak k tomu musí mít adekvátně nastaveny nástroje,“ obhajuje novelu Stanislav.

Čtěte také

Jan Vávra: Jsou soudci jen odborníci na výklad paragrafů?

„Domníváme se, že je novela dobře nastavena, ale samozřejmě budeme dál diskutovat, jak se Soudcovskou unií, tak s Unií státních zástupců, a budeme se je snažit přesvědčit našimi argumenty o tom, že tento nástroj má být efektivní správa justice, a nikoliv prvek zneužitelnosti,“ deklaruje a upozorňuje, že její znění vychází z unijních požadavků.

„Jsou hlavní dva důvody, proč to zavádíme. Tím prvním je Národní plán obnovy, protože jsme se zavázali k posílení legislativního rámce a transparentnosti v oblasti soudců,“ vyjmenovává. „Druhým důvodem je doporučení Rady Evropy, abychom zavedli dvoustupňový kárný systém.“

Proti němu se soudci nestaví, naopak vidí výhody možnosti se odvolat. „Dvoustupňové řízení známe všichni jako občané, to znamená, že pokud jsem za něco postižen, můžu se odvolat. Česká republika od tohoto systému před lety ustoupila a je fajn, že se k němu vracíme,“ pochvaluje si Vávra.

Čtěte také

iROZHLAS

Ministerstvo navrhuje dvoustupňový kárný systém. Odpovědnost zástupců se tím posílí, říká náměstek

Výhody systému spatřuje hlavně v přísnějších rozhodnutích. „Jakmile v kárných senátech zasedají i jiní právníci než jenom soudci, tak to vždycky vede k podstatně mírnějším trestům, protože pro lidi mimo systém je obtížné pochopit míru provinění,“ podotýká. „Jakmile máte jednostupňové řízení, tak je v sankcích také mírnější, protože je opatrnější.“

Úprava je hlavně formální, protože ke kárným řízením dochází až v nejkrajnějších případech. „Soudy fungují naprosto perfektně. Předsedové je vedou dobře a dokážou odhalovat problémy v zárodku a řešit je mimo kárný systém, to znamená domluvou,“ chválí Stanislav.

„Kárné řízení je nejzazší způsob, jak řešit pochybení soudců. A to už jsou opravdu flagrantní porušení nebo dlouhodobá nečinnost, průtahy.“

Efektivní správu soudů potvrzuje i Vávra. „Většina dlouhodobě špatně pracujících soudců se vyřešila kolegiální domluvou tak, že ti lidé odešli do jiné právní praxe. Justice nikdy nebránila svoje špatné kolegy,“ uzavírá.

Více podrobností o novele ministerstva spravedlnosti, kárných řízeních soudců a problémech v justičním systému si můžete poslechnout v záznamu pořadu Pro a proti. Moderuje Karolína Koubová.