Jiří Leschtina: Prezidentovo pokoušení soudce Šámala

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pavel Šámal, právník, soudce Nejvyššího soudu České republiky a od roku 2015 jeho předseda

Prezident Miloš Zeman nabídl v minulých dnech uvolněné křeslo patnáctého ústavního soudce předsedovi Nejvyššího soudu Pavlu Šámalovi. Což je na první pohled svůdná nabídka.

Určitě pro Ústavní soud, který by tak získal zkušeného odborníka na trestní právo s pověstí nezávislé osobnosti. Ale také pro šestašedesátiletého Pavla Šámala, který by jinak musel za čtyři roky skončit v čele Nejvyššího soudu kvůli věkovému omezení, to ale neplatí pro ústavní soudce.

Růžové vyhlídky však může rychle vystřídat vidina černé můry. To když si uvědomíme, že ústava dává prezidentovi naprosto volnou ruku ve výběru Šámalova nástupce. Není vázán spolupodpisem premiéra ani souhlasem Senátu.

Miloš Zeman se poslední dobou ani příliš netají ambicemi posílit svůj vliv ve vrcholných justičních institucích. Za vše mluví nevybíravé tlaky Hradu na ústavního soudce Vojtěcha Šimíčka nebo na bývalého předsedu Nejvyššího správního soudu Josefa Baxu, o kterých oba soudci otevřeně informovali veřejnost. Tím spíš nelze předpokládat, že by teď Miloš Zeman odolal pokušení dosadit do čela Nejvyššího soudu na místo Pavla Šámala svého spojence.

Pro prezidenta by to znamenalo získání nadvlády nad vskutku výsostným územím. Vždyť Nejvyšší soud je poslední instancí, kde končí i řada citlivých kauz, které mohou mít zásadní dopady na politiku, a tím také na společenskou atmosféru v zemi.

Doktorka Brožová odolala

Tohle všechno si nesporně Pavel Šámal uvědomuje a jeho přemýšlení o možném odchodu z čela Nejvyššího soudu určitě není jednoduché.

To koneckonců Šámal potvrdil i Lidovým novinám, když řekl: „Nejsem řadový soudce, takže je to komplikované rozhodnutí, protože musím řešit to, aby na to Nejvyšší soud nedoplatil.“

Každopádně jedno je jisté. Kdyby Šámal opustil Nejvyšší soud, prezidentu Zemanovi by se po dobrém podařil husarský kousek, o který se po zlém pokoušel jeho předchůdce Václav Klaus.

Ten odvolal v roce 2006 předsedkyni Nejvyššího soudu Ivu Brožovou, aby dostal do vedení této instituce svého člověka, někdejšího ministra spravedlnosti Jaroslava Bureše. Nepodařilo se mu to jen díky tomu, že Brožovou podržel ve funkci Ústavní soud.

Šest let poté, co odrazila jeho útok, pak prezident vystavil předsedkyni Nejvyššího soudu stejnému dilematu jako Zeman nyní Šámala. Nabídl jí kandidaturu na post v Ústavním soudu. Doktorka Brožová ovšem odolala i této sametové nabídce Václava Klause.

Zemanovo pokoušení soudce Šámala přichází v době, která není pro českou justici vůbec jednoduchá. Někteří naši vrcholní politici i ústavní činitelé nepokrytě pošilhávají po Orbánově Maďarsku a Kaczynského Polsku, kde se vládní moci již daří soudní soustavu buď přímo ovládnout, nebo alespoň úspěšně rozvracet.

A byl to právě Pavel Šámal, který na webu Hlídací pes před časem varoval, že pokud by se na českou justici vyvinuly podobné tlaky, tak „ani ona nemá rozvinuté institucionální prostředky k obraně“.

Jiří Leschtina

Tím spíš je ale důležitější, zda v čele těch vrcholných instancí naší soudní soustavy budou stát silné nezávislé osobnosti, schopné odolat jak nevybíravým tlakům, tak svůdným vábením i z těch nejvyšších politických sfér.

Autor je publicista