Jan Januš: Kádrovat můžeme ministry i ústavní soudce. Buďme ale féroví

Ústavní soud v Brně
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ústavní soud v Brně

Tak už je zase moderní kádrování. Toto slovo, nechvalně proslulé za minulého režimu, se teď hojně používá v souvislosti s vládní krizí.

Sociální demokracie se brání tomu, aby prezident Miloš Zeman kádroval její ministry. Nejde ale o jediný případ. Kádrují se třeba i potenciální ústavní soudci, jak v nedávném rozhovoru pro iRozhlas.cz předvedl předseda tohoto soudu Pavel Rychetský.

Tomu by se líbilo, kdyby se novým ústavním soudcem stal současný člen Nejvyššího správního soudu a rovněž profesor pražské právnické fakulty Zdeněk Kühn. Toho lze jistě v dané funkci podporovat, na druhou stranu teď ale není tím hlavním a skoro až jediným myslitelným kandidátem, jak se může ze zmíněného rozhovoru zdát.

Překvapují zejména Rychetského slova o dalších respektovaných soudcích, o nichž se v souvislosti s jednou z nejvyšších justičních funkcí v posledních měsících rovněž mluví. Předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal, jeho místopředseda Roman Fiala a rovněž předseda Městského soudu v Praze Libor Vávra ale Rychetskému nepřipadají jako noví ústavní soudci zcela ideální. Kvůli tomu, že, jak říká předseda Ústavního soudu, ani jeden z nich „nikdy v oblasti ústavního práva nepůsobil, ani nepublikoval“.

Rychetský si tak myslí, „že i když výběr není zrovna neomezený, přece jen jsou v České republice odborníci na ústavní právo, kteří by byli nepochybně způsobilí funkci soudce Ústavního soudu zastávat“.

Kdo bude patnáctým členem?

To je jistě pravda, jen pokud se už předseda Ústavního soudu pustil do takovéhoto kádrování, měl by být už vzhledem ke své slovutné funkci přece jen trochu více férový.

Současný Ústavní soud je namíchaný z pestré škály právníků a v této skupině určitě najdeme několik lidí, kteří se ústavním právem před svým příchodem do brněnského justičního paláce nikdy soustavně nezabývali. Ať již jde o emeritního prezidenta Soudcovské unie Tomáše Lichovníka, odborníka na občanské právo Josefa Fialu, bývalého místopředsedu České advokátní komory Davida Uhlíře nebo dalšího z někdejších šéfů Soudcovské unie Jaromíra Jirsu, který koneckonců patří k těm nejviditelnějším a doktrinálně velmi zajímavým ústavním soudcům současnosti.

Co z toho vyplývá? Že specializace na ústavní právo není u soudců Ústavního soudu to vůbec nejdůležitější, na čemž se také shoduje mnoho zkušených právníků. A to i proto, že Ústavní soud neřeší jen politické věci a přetahování se jednotlivých aktérů na té nejvyšší úrovni, ale také – a vlastně mnohem častěji – věci z obyčejných lidských životů, týkající se třeba zdraví, práce či trestání.

Jde tak hlavně o to, aby ústavní soudci zvládali své řemeslo, dokonale znali právo, měli pochopení pro jeho nuance, byli přemýšliví a ideálně také lidští. A hlavně jsme dlouhodobě věděli, co od nich můžeme čekat.

Ústavní soudce a kandidáty na tyto funkce tak jistě kádrovat můžeme, měli bychom k tomu ale používat stále stejná a vyzkoušená kritéria, jinak bychom se chovali stejně účelově, a tím i nespravedlivě, jako prezident Miloš Zeman.

To všechno by nemělo zakrýt, že na nového ústavního soudce čekáme už skoro sedm měsíců. Kdo tedy bude oním patnáctým členem Ústavního soudu a obsadí místo uvolněné na konci ledna Janem Musilem? Odborník nebo neodborník na ústavní právo? To je svým způsobem vedlejší, hlavně ať už to někdo relevantní je.

Autor je zástupce šéfredaktora serveru Info.cz