Jiří Leschtina: Předběžné rekviem za nejstarší politickou stranu v Čechách

Na pravici vzniklo jedno spojenectví, kde základem je preferenčně stabilní strana, ke které se přidružily dvě ohrožené (viz koalice SPOLU). A pak koalice druhé nejsilnější strany s formací, která zrovna začala jevit známky vzestupu (viz Piráti/STAN).

Čtěte také

Jiří Pehe: Proč je sociální demokracie nad propastí

Naproti tomu na levici k sobě vztahují ruce Zelení, živořící pod pětiprocentní hladinou preferencí, a sociální demokraté, kteří se pod ni zanořují stále častěji.

Zatímco na pravici došlo k integraci demokratické opozice, na levici se jedná o koalici mimoparlamentního uskupení se stranou, která sedí ve vládě. A to ve vládě nezadržitelně spějící k fiasku poté, co zemi proměnila kvůli svému diletantství při boji s covidem v semeniště mutací a odstrašující světový unikát.

To může být nepřekonatelný problém i pro zbytky zelených voličů, kteří dosud nepřešli ke koalici Pirátů a STANu. Ale i pro moderní levicové liberály, ke kterým se po léta marně snažili přiblížit ČSSD její progresivnější členové, včetně spolku Mladých sociálních demokratů, kterému svého času předsedal i Jan Hamáček.

Cynismus sociálních demokratů

Čtěte také

Jiří Pehe: Vládní (ne)odcházení sociálních demokratů

Čím dál víc je jasnější, že Jan Hamáček udělal osudovou chybu, když zavlekl ČSSD do vlády s velkopodnikatelem Babišem. Sociální demokracii dohání cynismus, se kterým Hamáček a spol. odhodili své podmínky ke vstupu do vlády, včetně nepřijatelnosti trestně stíhaného Andreje Babiše v kabinetu.

Nejenže sociální demokraté zcela přehlíželi Babišův bobtnající střet zájmů, se kterým narazil v Evropské unii. Ale ČSSD si nechala z Hradu vnutit za ministra zemědělství Miroslava Tomana, který je pro EU, co se týče střetu zájmů, stejně toxický jako Babiš.

A jde vysvětlit jen zoufalstvím Zelených, že chtějí do koalice se stranou, která má v čele zemědělského resortu agropodnikatele – dokonalý protiklad zelených ideálů od a až do zet.

Problémoví ministři

Nejde přehlédnout, že ministři za ČSSD (s výjimkou Tomana) jednoznačně podporují aktivní angažmá České republiky v Evropské unii a NATO. Méně přesvědčivé už ale jsou jejich praktické kroky.

Hamáček s Petříčkem mluví o možné účasti Ruska a Číny v jaderném tendru jako o bezpečnostním riziku. Ale fakticky nepodporují úsilí demokratické opozice vtělit stopku oběma totalitním velmocem do zákona zvaného Lex Dukovany, projednávaného ve sněmovně.

Sociální demokracie pošlapala své historické ideály solidarity a pomoci lidem v nouzi, když se mlčky podřídila Babišově protiuprchlické strategii a jeho sloganu „Ani jednoho uprchlíka do země“. Ale hlavně když samotný Hamáček odstřelil snahy o přijetí pár desítek syrských dětí.

Účet za vládní působení sociálních demokratů vypadá dost děsuplně. Vždyť od příchodu do Strakovky ČSSD propadla v komunálních, evropských, krajských i senátních volbách.

Jiří Leschtina|foto:Radko Kubičko,Český rozhlas

Odumírání nejstarší české strany, která nedávno oslavila 140 let své existence, určitě není důvodem k jásotu. Bohužel to ale vypadá, že moderní demokratická levice nevznikne na půdě současné ČSSD, ale spíš na jejích troskách.

Autor je publicista