Jiří Leschtina: Povoláním „železné lady“ Kallasové do čela evropské diplomacie vysílá unie tvrdý vzkaz Putinovi

Evropská unie vysílá jasný vzkaz do Moskvy už jen tím, že po váhavém Josepu Borrelovi bude šéfkou evropské diplomacie tvrdá kritička Putinova režimu, která Kreml irituje natolik, že na ni vydal zatykač. Údajně proto, že jako premiérka nechala odstranit památníky na sovětské časy.

Čtěte také

Karel Barták: Příští Komise nebude genderově vyvážená. A záleží na tom?

Pro Evropskou unii samotnou je přelomem, že poprvé zaujme pozici jejího „ministra zahraničí“ někdo z postkomunistických zemí. A to politička jednoho ze tří pobaltských států, které jako jediné ze zemí EU po víc než čtyři desetiletí byly přímou součástí sovětského totalitního soustátí.

Přitom stalinská diktatura výrazně poznamenala i rodinu Kallasové. Její matka byla šestiměsíčním nemluvnětem, když ji Sověti deportovali s její babičkou a prababičkou na Sibiř, kde strávili deset let. A jejího dědečka poslali do sibiřského vězeňského tábora.

Diktátoři slitování neznají

Právě rodinná historie i zkušenosti porobené země s ruskou krutovládou a rozpínavostí přispěly k předvídavosti, s níž Kallasová varovala lídry Evropské unie před ruskou invazí na Ukrajinu dlouho předtím, než k ní Putin vydal rozkaz. Přitom řada politiků z vyspělého Západu si do poslední chvíle neuměla představit, že Rusové zaútočí na Kyjev.

Čtěte také

Kallasová šéfkou unijní diplomacie? Estonskou premiérku našla Unie ve správný čas, píše Bloomberg

Příchod Kallasové do čela evropské diplomacie nutno chápat i tak, že váhy politiky se vyrovnávají a staré země unie přehodnocují svůj přístup k postkomunistickým členským státům. V duchu Emmanuela Macrona, který se loni v Bratislavě omluvil zemím východního křídla unie a Pobaltí a uznal, že západní země jim měly ohledně Ruska více naslouchat.

Co vlastně lze od Kaji Kallasové v její nové roli očekávat? Především výrazné posílení hlasů varujících před ochabnutím vytrvalosti v podpoře Ukrajiny. Včetně důrazu na zrušení veškerých omezení, týkajících se dodávek zbraní. Jak z hlediska toho, jaké zbraně dodávat, tak i co se týče způsobu jejich použití. A také včetně odvolání jakýchkoliv zákazů Ukrajině zasahovat raketami cíle hluboko uvnitř Ruska.

Již loni přišla Kallasová jako premiérka s návrhem na vytvoření společného zbrojního fondu, do něhož by plynuly miliardové částky na investice do společné obrany a modernizace unijních armád. Její plán zatím narazil v některých unijních zemích včetně Německa.

Jiří Leschtina|foto:Radko Kubičko, Český rozhlas

Lze tedy očekávat, že v roli eurokomisařky bude Kallasová mnohem razantněji prosazovat myšlenku velkého obranného fondu. Včetně důrazu na posílení obranyschopnosti pobaltských zemí, kterou mnozí experti označují za Achillovu patu NATO.

Při prosazování svých plánů bude muset Kallasová z podstaty své funkce hledat shodu mezi sedmadvaceti státy unie. A teprve se ukáže, jak dalece bude ochotna k nezbytným kompromisům. Lídři unie by přitom měli mít na paměti, že „železnou lady“ Kallasovou povolali na nejvyšší diplomatický post proto, že diktátoři se svými imperialistickými sny kompromisu ani slitování neznají.

Autor je publicista