Kallasová šéfkou unijní diplomacie? Estonskou premiérku našla Unie ve správný čas, píše Bloomberg

Když se Kallasová stala v lednu 2021 estonskou ministerskou předsedkyní, myslela si, že zahraniční politika je její slabinou. Začala na sobě tedy usilovně pracovat a dala se do studia odborné literatury a biografií politických lídrů. Vycvičila se také v rychločtení a je schopná pohotově projít stovky stran poznámek.

V podcastu Adama Granta nedávno prohlásila, že zahraniční politiku už za svou slabinu nepovažuje. Očividně s tím souhlasí i další evropští lídři. Na summitu v Bruselu totiž tuto sedmačtyřicetiletou právničku nominovali na šéfku unijní diplomacie.

Čtěte také

Odpor mladých, vzestup nacionalistů a síla TikToku. Umírněná politika je v krizi, všímá si politolog

Pokud Kallasová projde parlamentním slyšením a v listopadu nastoupí do své nové funkce, bude se muset vypořádat s válkou na Blízkém východě, ekonomickými a bezpečnostními hrozbami ze strany Číny nebo bojem o získání globálního Jihu, o který se uchází Moskva i Peking.

Největší výzvou pro Evropskou unii ale bude i nadále formování reakcí na ruskou invazi na Ukrajinu a Putinovo vydírání Evropy. Právě to je něco, co estonská premiérka zná skrz na skrz.

Její nominace je známkou toho, jak se mění unijní priority – válka totiž přesouvá těžiště politiky a největší země bloku přehodnocují svůj vztah k východním členským státům i k Rusku samotnému.

Z právničky političkou

Dcera někdejšího premiéra Siima Kallase se zprvu politice vyhýbala a chtěla jít vlastní cestou. Ve svých sedmadvaceti letech byla partnerkou v právnické firmě v Tallinnu.

Jak vysvětlila v Grantově podcastu, tou dobou si řekla, že život musí být víc než hraní golfu s šedesátníky.

V roce 2011 byla zvolena poslankyní a o tři roky později povýšila do Evropského parlamentu. Od ledna 2021 působí jako ministerská předsedkyně rodného Estonska.

Okupace a svoboda

Kancelář estonského premiéra má balkon s výhledem na středověké staré město Tallinnu, které bylo ve 40. letech 20. století bombardováno sovětským letectvem.

Dnes se tam skleněné a ocelové mrakodrapy mísí s obytnými bloky ze sovětské éry a připomínají tamním lídrům, jak daleko se jejich země dostala od znovuzískání nezávislosti v roce 1991.

Čtěte také

Ukrajinské naděje na brzký vstup do Unie budou zklamány, říká Bžoch. Přípravy nevadí, tvrdí Krutílek

Západní lídři, kteří položili základy Evropské unie, to rádi popisují jako mírový projekt vybudovaný na popelu druhé světové války. Východní členské státy, které se připojily po roce 2004, se na to ale dívají z jiné perspektivy.

Zatímco západ Evropy po válce vkročil do éry obnovy, za železnou oponou se jen vyměnil jeden brutální okupant za druhého.

Kallasová chce, aby si její západní kolegové z této historie vzali ponaučení a uvědomili si, že všechno může být ztraceno. V jistém smyslu ji unijní zahraniční politika našla ve správný čas na správném místě, píše Bloomberg.

Macron a von der Leyenová

Jedním z největších spojenců Kallasové ve vedení sedmadvacítky by mohla být zřejmě pokračující předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová.

Ta si estonskou premiérku oblíbila při návštěvě Pobaltí, když ji hostitelka vzala do továrny, kterou spoluzakládal pradědeček Leyenové.

Dalším klíčovým faktorem při budování nové pozice v Evropě byla pro Kallasovou francouzská podpora mladších členů Unie, kterou projevil prezident Emmanuel Macron.

Loni v Bratislavě se východním státům veřejně omluvil za to, že Západ ne vždy slyšel jejich hlas dostatečně. Ty doby už jsou ale podle něj pryč, uzavírá agentura Bloomberg.