Jiří Leschtina: Lidskoprávní duch v ODS? Vždy živořil v koutě
Rozhodnutí předsedy Senátu Miloše Vystrčila vyrazit na Tchaj-wan navzdory tlaku Číny a českého prezidenta je bezesporu odvážné a principiální.
Přesto by nemělo vzbuzovat přehnaná očekávání – například u těch, kteří stále ještě nezlomili hůl nad jeho mateřskou ODS. Někteří dokonce ve Vystrčilově státnickém postoji spatřují naději na nový vzestup občanských demokratů.
Čtěte také
Dokonce se mluví o tom, že počínání šéfa horní komory vrací jeho stranu k polistopadové politice, v níž jedním z principů byla havlovská podpora lidských práv.
V tomhle směru se ale nemá Občanská demokratická strana až kam vracet. Lidskoprávní duch v ní nikdy nebyl masově vzýván. A pokud se tam vůbec někdy zjevil, tak byl promptně zapuzen do nejzazšího kouta.
Jestli něco osudově poznamenalo ODS, tak právě střety Václava Klause s prvním českým prezidentem Václavem Havlem. Klaus ať už jako partajní šéf nebo prezident vytrvale zásobil svou stranu chimérami humanrightismu, postdemokracie, NGO-ismu nebo agresivního ekologismu. To všechno jsou podle něj zlořády, které u nás získaly živnou půdu působením havlismu – což je také Klausův termín.
Víc politické odvahy a havlovského étosu
Tažení proti lidskoprávním principům, které nemají co dělat v zahraniční politice, pak korunoval poslední premiér za ODS Petr Nečas. Ten nečekaně na sklonku své kariéry vyrukoval s ironickými výpady proti „dalajlámismu“ a „pussyriotismu,“ které škodí českému exportu.
Čtěte také
Dnes je v ODS – stejně jako za časů Klause – tvůrcem zahraniční politiky europoslanec Jan Zahradil, který k Vystrčilově cestě na Tchaj-wan napsal: „Svůj názor jsem kolegovi Vystrčilovi sdělil na zasedání předsednictva ODS a rozhodně v tom nemíním pokračovat na sítích nebo přes média.“
Co asi tak pan europoslanec předsedovi Senátu pověděl? To lze odhadnout už jenom z toho, že loni se stal předsedou Skupiny přátel Číny na půdě Evropského parlamentu.
Na diskusi v institutu CEVRO v roce 2019 Zahradil doporučil, abychom se zbavili stereotypního vnímání, že „Čína je komunistická země, že je to autoritářský režim a že je tam vláda jedné strany.“ A abychom hleděli jen na byznys.
Čtěte také
Co ale s tím, že matkou byznysu v Číně je komunistická strana, každý podnikatel jí musí být hluboce oddán a smysl čínské prosperity je jediný: vyhnout se demokracii? K tomu Zahradil už nic nedodává.
Cesta Miloše Vystrčila na Tchaj-wan by neměla být chápána jen jako vyjádření české suverenity. Již ostatně vzývají i naši populisté zprava doleva, kteří teď proti čínskému nátlaku ani nepípnou.
Ale především jako důležité gesto podpory tchaj-wanské demokracii, jejíž životaschopnost usedavě leží Pekingu v žaludku. A vlastně i jako podporu svobodě v Hongkongu, kterou se čínští komunisté chystají zadávit.
A pokud by občanští demokraté přece jen chtěli zužitkovat nečekaně rostoucí věhlas Miloše Vystrčila? Mohli by poslat k šípku Jana Zahradila. Odmítnout Pekingem čím dál agresivněji vynucovanou věrnost politice a rétorice „jedné Číny“ a začít důrazně vystupovat proti sílícímu tlaku Číny na Hongkong i Tchaj-wan, proti pošlapávání lidských práv v samotné Říši středu.
Od ODS by to chtělo jen trochu víc politické odvahy a havlovského étosu. Což jí nebylo do vínku dáno Václavem Klausem ani jeho následovníky.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
