Lída Rakušanová: Vystrčil for president

Buď budeme hájit základní hodnoty a principy, na kterých fungujeme, jako jsou vláda práva, svoboda, suverenita či demokracie, anebo budeme počítat groše. Řekl je tento týden předseda Senátu Miloš Vystrčil, když oznámil, že pojede na Tchaj-wan.

Čtěte také

Jan Fingerland: Úleva z Vystrčila

Do země, kolem níž, ač je nejen příkladnou, ale i jedinou demokracií, kterou Číňané kdy ve své historii měli, chodí Evropa po špičkách, protože se obává, aby si to nerozházela s Pekingem. Na nátlak lidové Číny má dnes s Tchaj-wanem diplomatické styky už jenom 17 spíše okrajových zemí. Z těch evropských je to pouze Vatikán.

Všechny ostatní evropské státy – včetně České republiky – respektují naproti tomu čínský koncept „jedna země, dva systémy“, tedy tzv. politiku jedné Číny. Zformuloval ji před 40 lety Teng Siao-Pching, který svého času otevřel komunistickou Čínu světovému trhu.

Agresivní způsob Číny

A možná to tenkrát myslel i vážně, že by to mohla být oboustranně výhodná cesta, jak jednou spojit pevninskou Čínu s Tchaj-wanem a s britskou kolonií Hongkongem. Jak si symbiózu totalitního režimu s demokracií představují jeho nástupci, lze teď názorně sledovat na příkladu Hongkongu, jehož obyvatelstvo v posledních měsících zápasí o zbytky své svobody s obdivuhodnou statečností.

Čtěte také

Petr Hartman: Schůzka Zemana s Vystrčilem aneb Já o voze, on o koze

Snad ještě obdivuhodnější je ale výdrž Tchaj-wanu: už přes 70 let krouží kolem ostrova čínské válečné lodi a bojová letadla, měsíčně je tato Čínská republika obětí odhadem 15 milionů hackerských útoků z pevninské Číny.

Obyvatelstvo je pod neustálou palbou komunistické propagandy, v posledních letech hlavně přes sociální sítě a falešné uživatele Facebooku. Cílem je oslabit tamní vládu, rozdělit společnost, podrýt legitimitu demokratického systému.

V této situaci jsou pro Tchaj-wan intenzivní vztahy s demokratickými zeměmi životně důležité. Pěstuje je hlavně se Spojenými státy, s Japonskem a Jižní Koreou, ale také s Evropskou unií. Je pro ni cenným partnerem nejen kvůli stabilní demokracii a obraně lidských práv.

Čtěte také

Petr Hartman: Na hrubý čínský pytel může patřit hrubá Vystrčilova záplata

Má co nabídnout i hospodářsky. Jeho IT technologie patří ke světové špičce. Pokud jde o výši investic a počet vytvořených pracovních míst v České republice, strčí Tchaj-wan pevninskou Čínu hravě do kapsy.

Jenom kvůli tomu tam ale předseda Senátu Miloš Vystrčil nejede. Tím hlavním impulsem je agresivní způsob, jakým čínští diplomaté v poslední době s Českou republikou zacházejí. A především jak si to někteří čeští politici nechávají líbit. Jak se ochotně podřizují jejich nátlaku. Jako by jim nevadilo, že s nimi Peking jedná jako s poslední onucí. Vystrčilova cesta do Tchaj-peje je signálem, že je Česká republika svébytnou zemí, jejíž představitelé si nenechají cizí velmocí diktovat, jak se mají chovat.

Před 30 lety postupoval obdobně Václav Havel, když pozval do Československa dalajlámu. Už tenkrát mu zdejší politici vyčítali, že to Čína Československu spočítá. Nespočítala. Setkání předních politiků s tibetským dalajlámou začalo naopak od té doby patřit k dobrému tónu v mnoha dalších demokratických zemích.

Lída Rakušanová|foto: archiv Lídy Rakušanové

Vzhledem k tomu, že stoupající agresivitu čínské diplomacie registrují toho času i všechny ostatní demokratické státy světa, se může cesta předsedy českého Senátu na Tchaj-wan stát i dnes příkladem hodným následování. V každém případě by ale Miloš Vystrčil mohl pro české voliče představovat zajímavého kandidáta v příštím klání o křeslo prezidenta.

Autorka je komentátorka Českého rozhlasu