Jiří Leschtina: Europoslanci nezapomínají na Babišův střet zájmů. Neměli bychom ani my
Odevšad zní naší zemí, že se vracíme k normálu. Bylo by tedy nanejvýš normální nepouštět ze zřetele problém, který rozhodně normální není. A sice palčivý střet zájmů premiéra Andreje Babiše.
Inspirací může být Výbor pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu, který se sešel i v čase pandemické krize, aby projednal závěrečnou zprávu ze své kontrolní mise do České republiky. A dospěl k závěru, že napojení Agrofertu na premiéra Babiše je zcela zjevné.
Čtěte také
Předsedkyně výboru Monika Hohlmeierová k tomu uvedla: „Ve vedení jednoho ze svěřenských fondů, do kterých byl převeden Agrofert, sedí premiérova žena. Andrej Babiš je konečným uživatelem zisku holdingu a v roli předsedy vlády vyjednává o evropských dotacích, ze kterých Agrofert těží.“
Podobně nesmlouvavé je doporučení výboru, které poputuje k Evropské komisi i vedení europarlamentu. Andrej Babiš by měl buď odstoupit z premiérské funkce, nebo prodat svůj byznys. A dokud nebude jeho střet zájmů vyřešen, neměl by se zúčastnit jakýchkoliv jednání Evropské rady o unijním rozpočtu a nastavení evropských fondů
Sám Babiš se hájil tím, že když naše vláda řeší evropské dotace, tak odchází za dveře. Bezděky tak připustil, že střet zájmů u něj existuje. Mohl by se pak divit, kdyby mu jednou řekli ministerští předsedové na Evropské radě: Budeme mluvit o financích, pane premiére, račte se vzdálit.
Mentalita bezpáteřnosti
Čtěte také
Andrej Babiš asi sází na to, že vrcholní evropští lídři ani Evropská komise nakonec nepůjdou do čelního střetu s ministerským předsedou členského státu EU. Koneckonců maďarský premiér Viktor Orbán ve své zemi už zavedl vysoce autoritářský režim, a nebyl za to v unijních orgánech jakkoliv ostrakizován.
Jenže Orbán se celou dobu citlivě pohybuje na hranici zákonů. Vytvořil oligarchické a korupční struktury pro přátele a spojence, ale sám se oligarchou nestal. Oficiálně nemá podíl v žádném byznysu.
Zatímco Babiš je oligarchou jak vyšitým. Stal se premiérem a zůstal chabě kamuflovaným vlastníkem hospodářského impéria. Tím se ocitl zejména z pohledu evropských legislativců v konfliktu se zákonem i unijním nařízením.
Čtěte také
Babiš asi cítí, že jeho obranný val má trhliny. I tak je možné si vysvětlit ztráty sebekontroly, které premiéra čím dál víc kompromitují na evropské scéně. Zejména když se odmítl setkat s misí evropského výboru a Moniku Hohlmeierovou, dceru významného bavorského politika Franze Josefa Strauße, označil za totálně pomatenou. Jedním dechem pak dvěma českým europoslancům, účastníkům tohoto kontrolního výjezdu, vynadal do vlastizrádců.
Když se pak na paní Hohlmeierovou sesypaly anonymní vyhrůžky Babišových zastánců, byla truchlohra dokonána. Česká politika získala poněkud mafiánský odér.
Těžko se čte část zprávy europoslanců, kde se píše, že „v oblasti řešení střetu zájmů nepanuje kultura zodpovědnosti“.
Kulantně je tak popsáno selhání státní správy, která si nechce poradit s premiérovým problémem. Jsme už zase svědky toho, jak zodpovědní úředníci zbaběle zavírají oči, úslužně zametají stopy, přičinlivě sepisují matoucí analýzy, které mají zamlžit, nebo rovnou popřít realitu.
A právě tohle další promoření státní správy mentalitou bezpáteřnosti je zvlášť devastujícím dopadem premiérova konfliktu zájmů.
Autor je publicista
