Jiří Leschtina: ČSSD zhnědnutím k oranžové budoucnosti?

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Střet policie se sympatizanty Dělnické strany sociální spravedlnosti v Duchcově

O úpadku tradičních stran se u nás mluví již drahnou dobu. A často jde o úvahy spíše akademické.

Nyní ale nám naše nejstarší strana – sociální demokracie – podává hmatatelný důkaz svého zabředávání do politického marasmu. A to když vysílá do doplňovacích senátních voleb na Teplicku starostu Duchcova Zbyňka Šimberu, který na radnici již druhé volební období vládne s neonacistickou Dělnickou stranou sociální spravedlnosti (DSSS).

Když se přitom Zbyněk Šimbera stal v roce 2014 poprvé starostou v koalici s neonacisty, doplněné o komunisty, tehdejší Sobotkovo vedení duchcovskou buňku ČSSD rozpustilo. A Sobotka si servítky nebral.

„Jsme demokratickou stranou, jejíž programové hodnoty spolupráci se stranami, jako je DSSS, zcela vylučují. Místní organizace ČSSD v Duchcově tyto mantinely překročila a musí být zrušena,“ prohlásil.

S dělníci i napodruhé

Před komunálními volbami 2018 ale duchcovští sociální demokraté stranickou pobočku obnovili, vyhráli volby a Šimbera stanul znovu v čele radnice za podpory staronové koalice. Pravda, doplněné radním, který kandidoval za TOP 09. Od něho se ale topka ihned kategoricky distancovala.

Nic takového neudělalo nové vedení ČSSD. Jan Hamáček a jeho lidé jen mlčky přihlíželi obnově rozpuštěné buňky i ustavení Šimberovy městské rady s náckovskou pečetí. Sobotkovy mantinely tak vyletěly do povětří.

A to bylo o to paradoxnější, že Jan Hamáček už stál v čele ministerstva vnitra, které vydalo Souhrnnou zprávu o projevech extremismu a předsudečné nenávisti. V ní neonacisty z DSSS charakterizuje jako „tradiční pravicové extremisty“. A mimo jiné zde popisuje i protiromské shromáždění, které svolala Dělnická strana sociální spravedlnosti. Na tomto shromáždění nechyběly neonacistické symboly ani hajlování.

Až dosud snad mohlo vedení ČSSD tvrdit, že jde o ojedinělý kolaps v komunální politice, na kterou nemá Lidový dům neomezený a zcela bezvýhradný vliv. Když ale Hamáček a jeho lidé posvětili kandidaturu starosty Šimbery do Senátu, jde už o rozhodnutí, které má zásadní celospolečenský rozměr.

Bezbřehá bezradnost

Nejspíše jsme svědky projevu bezradnosti skomírající strany, ve které vedení v narůstající panice přestává domýšlet, co dělá. A čím dál víc pošilhává po pravicovém populismu, který se vyznačuje tím, že svádí viny za současné problémy na menšiny, uprchlíky nebo lidi vydělené ze společnosti. A v duchu hesla „na chudý lid musí být přísnost“ prosazuje i některá tvrdá opatření proti chudým.

Koneckonců náznaky těchto tendencí jsme mohli zaznamenat už i v samotném vedení ČSSD. Důsledný odpor Jana Hamáčka proti možnému přijetí několika desítek syrských sirotků nebo nápad ministryně Jany Maláčové podmínit vyplácení sociálních dávek rodičům školní docházkou jejich dětí – to všechno zavání pravicovým populismem na sto honů.

Že je to v naprostém rozporu se sociálnědemokratickou ideologií, kde základem vždy byla solidarita a účast se slabými a pronásledovanými?

Jiří Leschtina

Sociální demokraté si asi přesto myslí, že jakési přechodné zhnědnutí může být cestou k oranžové budoucnosti. Proč by ale voliči měli volit levicové kováříčky, když se jim nabízí dost pravičáckých kovářů?

Autor je publicista

Spustit audio
autor: Jiří Leschtina | zdroj: Český rozhlas

Odebírat podcast

Související