Jiří Leschtina: České poučení z amerických voleb

Nic nenasvědčuje tomu, že by Spojené státy jednoznačně měly plné zuby Donalda Trumpa, pro kterého hlasoval třetí nejvyšší počet lidí v americké historii.

Čtěte také

Trumpismus nevymizí. Trump ví, že má podporovatele, a pokusí se kandidovat příště, třeba s vlastní stranou, odhaduje Petr Kolář

Ani za čtyři roky Trumpova prezidentství se nepodařilo „tradičním“ politikům najít účinnou zbraň na jeho úspěšný populismus. A to je zjištění skýtající poučení i pro antibabišovskou opozici v Česku.

Jen se potvrdilo, že Trumpovým voličům nevadí, že jako prezident porušoval základní demokratické normy. Například když kontrolu svých podnikatelských aktivit předal synům – to přitom úřad pro etické záležitosti označil za nedostatečné.

Konflikt zájmů nestačí

To by měli vnímat i oponenti českého premiéra, kteří doufají, že Andreje Babiše dožene u volebních uren průhledné zastírání konfliktu zájmu pomocí svěřenských fondů, které umožnilo, aby jeho rodný podnik Agrofert čerpal evropské i tuzemské dotace. 

Čtěte také

Adam Černý: Americké volby testují demokratický systém

Když je ale populismus na vzestupu, pak porušování demokratických standardů nutně nevede ke znemožnění těch, kdo je porušují. Ale spíš ke snižování laťky těchto norem, kdy dříve nemyslitelné se stává přijatelným.

Neukázalo se ani, že by se Donaldu Trumpovi vymstilo selhání v boji s covidem. Spojené státy jsou co do počtu nakažených i mrtvých nejvíce zasaženou zemí světa, ale to od volby Trumpa neodradilo důchodce na Floridě ani v řadě dalších států.

Andrej Babiš selhal neméně fatálně, když se i Česko kvůli opožděným zásahům vlády proti druhé vlně pandemie vyšvihlo do čela světových statistik růstu nakažených i počtů zemřelých. Přesto by se opozice neměla příliš spoléhat na to, že se od hnutí ANO nějak masověji odvrátí penzisté, které Babiš systematicky opečovává důchodovými injekcemi a přilepšeními.

Rozpolcená společnost

Výsledky voleb v USA potvrdily, že politické elity neudělaly nic pro překonání hluboké rozpolcenosti americké společnosti. Voliči Bidena a Trumpa se navzájem vůbec nechápou. Jsou jako oheň a voda, nejsou schopni spolu mluvit. Jedni nechápou, jak druzí spoluobčané mohou volit kandidáta, kterého považují za ztělesnění zla.

V takto zhuštěné atmosféře, kdy volební prohra není chápána jako běžná součást politického procesu, ale naprostá katastrofa, se daří manipulátorům a demagogům. Společnost zmítaná nenávistí je živnou půdou pro populisty, kteří chtějí občany postavit proti sobě, aby se nezrodila žádná velká síla – a pak je ovládnout.

To zásadní poučení pro českou demokratickou opozici z amerických voleb by tedy mělo být odhodlání už teď pracovat na obnově vzájemné tolerance a zdrženlivosti ve společnosti.

Přední politologové Steven Levitsky a Daniel Ziblatt v knize Jak umírá demokracie doporučují jako zásadní zbraň proti trumpovskému populismu vytváření prodemokratických koalic. Neformálních spojenectví, ve kterých by politické strany více souzněly s nevládními organizacemi, osvícenějšími byznysmeny i svobodomyslnými tvůrci veřejného mínění.

Jistě, i americké volby ukázaly, že silného populistu není možné porazit bez silného lídra. To platí stejně tak i pro demokratickou opozici v Česku.

Jiří Leschtina|foto:Radko Kubičko,Český rozhlas

Ale jak dodávají Levitsky a Ziblatt, právě tak platí, že „jediný politický lídr nemůže demokracii zachránit. Demokracie je společný podnik a její osud záleží na nás všech“.

Autor je publicista