Jiří Křižan – život jako ze scénáře

V roce 1958 byl Křižan těsně před maturitou vyloučen z gymnázia – důvodem byla báseň na Antonína Zápotockého, kterou poslal v dopise kamarádovi na internát. Tamní bdělý vychovatel ovšem studentům kontroloval poštu, a tak byla báseň s kresbou objevena a Křižan i jeho kamarád (který báseň ani nečetl) vyloučeni ze studia.

Čtěte také

Rok 1989 a Jiří Křižan, scénárista filmu Je třeba zabít Sekala

Následně pracoval jako havíř v ostravských dolech a vystřídal řadu dalších manuálních zaměstnání, vojenskou službu absolvoval u jednotek, které v druhé polovině 50. let nahradily proslulé PTP.

V 60. letech vystudoval FAMU (obdržel tehdy možnou výjimku a nemusel mít maturitu) a byly realizovány jeho první scénáře. Pracoval také jako technický redaktor v novinách. V období normalizace se živil jako scénárista.

V druhé polovině 80. let se začal postupně sbližovat s tehdejším disentem, na počátku roku 1989 založil Výbor na obranu Václava Havla, po jeho propuštění spolu s ním – a s Alexandrem Vondrou – sepsal petici Několik vět.

Spoluzakládal Občanské fórum a po zvolení Václava Havla prezidentem pracoval jako jeho poradce, v letech 1991 až 1992 byl současně ředitelem sekce vnitřní politiky Kanceláře prezidenta republiky. V letech 1992 až 1994 působil jako náměstek ministra vnitra, poté z politiky odešel a věnoval se opět psaní scénářů; vedle toho přednášel na FAMU. Zemřel 13. října 2010 v obci Branky.

Mezi jeho nejzásadnější snímky patří prvotina Horký vzduch (1965), Stíny horkého léta (1977, vítězství na MMF Karlovy Vary), Signum Laudis (1980, Státní cenu Klementa Gottwalda kvůli jejímu názvu – prezident Gottwald podepsal rozsudek smrti nad jeho otcem – Křižan odmítl), Tichá bolest (1990, autobiografický snímek), Je třeba zabít Sekala (1997, Český lev v jedenácti kategoriích včetně scénáře).