Jindřich Šídlo: Když lidé vědí, koho volí

13. říjen 2014

Probírat se výsledky komunálních voleb je po pravdě mnohem zajímavější, než u těch „velkých“ do sněmovny. Jen tady můžete objevit fascinující rozdíly mezi jednotlivými čtvrtěmi a skoro i ulicemi, které právě třeba do sněmovny volí téměř stejně – při výběru své radnice se ale přemýšlí zjevně mnohem pečlivěji.

Vysvětlení to má banální, lidé nejlépe vědí, koho přesně volí, koho chtějí, a koho ne, i kdyby za ním stál na jednom billboardu Andrej Babiš s Karlem Schwarzenbergem, nebo naopak, i když kandiduje pod zjevně poškozenou značkou.

Čtěte také

Jako ilustrace může posloužit několik výsledků z Prahy, kde se sice výsledky na velkou radnici nejvíc podobají preferencím celostátní politiky, ale když se podíváme na jednotlivé obvody, najdeme pozoruhodná čísla.

Tak třeba na Praze 7 dokázalo se 43 procenty zvítězit místní sdružení „Praha 7 sobě“, což znamená, že si obyvatelé jedné z nejrozmazlenějších městských částí zvolili svým starostou 36letého učitele latiny, stranickou příslušností lidovce Jana Čižinského, který dosud ani nezasedal v zastupitelstvu.

Na Praze 7 si obyvatelé jedné z nejrozmazlenějších městských částí zvolili svým starostou 36letého učitele latiny, stranickou příslušností lidovce Jana Čižinského, který dosud ani nezasedal v zastupitelstvu

Zaslouženě, Čižinský s přáteli stál na Letné v Holešovicích v čele nakonec úspěšné kampaně za referendum o stavbě nové radnice, lidé si jej pamatují, věří mu a po 20 letech vlády ODS v něj vkládají nemalé naděje a nepotřebují k tomu univerzální dodavatele slibů lepších časů z hnutí ANO, které v Praze 7 získalo 8 procent.

Pro nového muže na radnici to určitě nebude jednoduché, na druhou stranu se může těšit, že voliči dokáží být vděční, když jsou spokojeni, kam se jejich čtvrť vyvíjí.

A to je příklad třeba Prahy 2, kde volby znovu vyhrála starostka Jana Černochová z ODS. Hlas jí dala čtvrtina voličů, o 14 procent víc, než kolik získala kandidátka ODS do magistrátu vedená Bohuslavem Svobodou.

Čtěte také

A jen o pár stanic tramvají dál najdeme Prahu 10 a jednu z legend komunální politiky a bývalého vršovického starostu Milana Richtera, který našel odvahu předstoupit jako lídr ještě jednou před voliče – a odměnou mu za všechna léta a snahu bylo plných 8 procent hlasů.

A zapomenout by se nemělo ani na Davida Vodrážku, který opět dokázal zvítězit na Praze 13, což dost nekoresponduje s jeho pověstí, kterou si odnesl z velké politiky. Jenže na Lužinách a ve Stodůlkách svého starostu znají a stále volí.

Triumf Matěje Stropnického a jeho hnutí „Žižkov (nejen) sobě“ v Praze 3 ukazuje, jak se i Praha postupně mění a jak po éře divokého kapitalismu se obyvatelé jednoho z nejbohatších regionů EU už při volbách uvažují i o jiných věcech

Skoro nejzajímavější je pro mě ale triumf Matěje Stropnického a jeho hnutí „Žižkov (nejen) sobě“ v Praze 3. Stropnický je výrazně levicový politik, kteří to v Praze, někdejší tradiční základně pravice, nemají jednoduché.

Jenže jeho výsledek, vlastně dost podobně jako ten Čižinského v Praze 7, ukazuje, jak se i Praha postupně mění a jak po éře divokého kapitalismu se obyvatelé jednoho z nejbohatších regionů EU už při volbách uvažují i o jiných věcech.

Třeba o kvalitě života, veřejných službách nebo prostě o tom, co jim má vyrůst před domem. Je to přirozený trend a jiné už to nebude. Stačí se rozhlédnout po velkých, ještě mnohem bohatších evropských městech a možná s překvapením zjistíme, kdo, proč a s jakým programem tam vládne.

Spustit audio