Jihoslovanské mauzoleum v Olomouci. Bude dál strašit okolí nebo se stane pietním místem?

Poničenou stavbu v parku nemohl nikdo opravit. Vlastníkem byl totiž stát, který neexistuje, Jugoslávské království. Nástupnické balkánské státy se o pohřebiště svých vojáků padlých při první světové válce nestaraly.

Nebylo jasné, kterému z nich by mauzoleum mělo patřit. Olomoucká radnice se proto se zástupci bývalých jugoslávských zemí domluvila, že majitelem bude město. Proč o budoucnosti této jedinečné kulturní památky musel rozhodovat soud? A jak rychle se podaří ruinu v byzantském slohu opravit?

„To jsou svatí Cyril s Metodějem. Tady byla Golgota. Ještě je vidět pozůstatek. Tady jsou vojenští světci. Tohle bude betonově Alexandr Něvský,“ ukazuje malým průzorem ve zdevastovaných dveřích pravoslavný farář Petr Novák zničené a sotva viditelné fresky uvnitř mauzolea.

"Ljubav za ljubav"

Petr Novák se sem chodí pravidelně modlit za zemřelé vojáky z první světové války. V kryptě jich je pochováno bezmála dvanáct set. A protože sloupoví monumentální stavby, které ve štítu vévodí velký nápis "Ljubav za ljubav" dává milosrdné přístřeší lidem bez domova, většinou se tu s bezdomovci dá také do řeči.

Pro pravoslavné věřící v Olomouci a okolí byla tato stavba od počátku útočištěm i místem setkávání. Duchovní Petr Novák otvírá starou kroniku Olomoucké obce pravoslavné. Sedáme si vedle deky jednoho z bezdomovců a předčítá zápis z roku 1926.

Duchovní správce Pravoslavné církevní obce v Olomouci RNDr. Mgr. Petr Novák|foto: Alena Vykydalová

„3. června zpíval pěvecký sbor při svaté liturgii v Čelechovicích na Hané. A 10. července při převážení ostatků jihoslovanských vojínů do památníku ve Výpadě. Též při jeho svěcení následujícího dne, to jest 11. července léta páně 1926. Každoročně pak 1. listopadu sloužíme v tomto památníku panychidu, bohoslužbu se vzpomínkou na zesnulé.“

V kronice ukazuje jednu z fotografií z dvacátých let, kdy se pravoslavní věřící sešli u jihoslovanského mauzolea. Na ní je stavba ještě v plném lesku. O to bolestnější je pro Petra Nováka srovnání se současným stavem.

„Když vidíme památník, jak vypadá za první republiky a jak vypadá teď, tak asi každého přepadne smutek.“ Vzpomínka na padlé v první světové válce a myšlenka slovanské vzájemnosti. To stálo u zrodu netradiční stavby v byzantském slohu.

Na našem území se po první světové válce nacházelo mnoho válečných hrobů. Byly to oběti z ruské nebo srbské fronty. „Zde byli pohřbeni zejména pravoslavní, ale nejenom pravoslavní. Jejich ostatky byly, tuším přivezeny z vojenského hřbitova v Černovíře. Ten stav odpovídá tomu, že byl narychlo stavěný za první republiky.“

Památka patří Olomouci

Po rozpadu Jugoslávie nenašlo Srbsko prostředky na udržování památníku. Ostatní nástupnické země, Chorvatsko, Slovinsko, ani Makedonie a ani Černá Hora neprojevily o tento prostor zájem. Takže památník se ocitl v majetku města.

Aby se vlastníkem jihoslovanského mauzolea mohlo město stát, neobešlo se to bez soudního jednání. Město podalo takzvanou určovací žalobu proti Srbsku, Slovinsku, Chorvatsku, Makedonii, Černé Hoře, Bosně a Hercegovině. Soud tak měl určit vlastnické právo. Letos v červnu zazněl rozsudek. Památka patří Olomouci.

Jihoslovanské mauzoleum v Olomouci|foto: Blanka Mazalová

U mauzolea čeká lidovecký náměstek primátora Ladislav Šnevajs. Ten s sebou přinesl klíč. Vstupuje do okrouhlé stavby. Připomíná tvarem rotundu. Ovšem velmi zdevastovanou.

„Tato stavba má velkou prostoru v podzemí, kde je tisíc sto čtyřicet jedna rakviček s ostatky vojáků. Postupné chátrání začalo za první republiky, potom v době nacismu, v době komunismu se to prohlubovalo, až to dospělo do tohoto stavu.“

Stav kulturní památky je neudržitelný. Oprava tím pádem velmi drahá. Město si chce proto zažádat o státní dotace, začít s opravou by se mělo příští rok, kdy dělníci zrekonstruují přístup na umělý pahorek.

„Chceme rekonstrukci rozdělit na tři etapy. V první části se chceme věnovat vstupnímu schodišti, které je staticky v havarijním stavu, potom chceme opravit nadzemní část, především z venkovní části, opravit střechu, aby se devastace neprohlubovala. Ve třetí etapě se chceme věnovat kryptě a uložení ostatků vojáků.“

Z prostředků, které město vyčleňuje na opravy a rekonstrukce památkově chráněných objektů, by měly být restaurovány byzantské malby. Jejich pozůstatky se nachází na obvodu nadzemní části. V těchto dnech probíhá intenzivní pátrání o tom, zda neexistuje dobová dokumentace.

Srbští vojáci v 1. světové válce|foto: zdroj: Flickr.com, Ognjen Odobasic

S restaurováním fresek by mohla pomoct pravoslavná církev. „Máme dvě myšlenky. Jednak pozvat ikonopisce ze Srbska, s čímž já nesouhlasím, protože památník zničili čeští lidé, měl by být opraven olomouckými výtvarníky. Máme jednu olomouckou ikonopisku a té bychom památník rádi zadali.“

Předseda Společnosti pro Srbsko Karel Šindlář má v plánu sestavit jmenný seznam vojáků, kteří jsou na tomto místě pochovaní. „Prostřednictvím velvyslanectví jej chceme dát k dispozici Srbsku, Chorvatsku, protože takových padesát procent potomků neví, kde byl jejich praprapraděda po válce pochovaný.“

Stavba, kterou navrhl architekt Hubert Aust, je unikátní v tom, že nese prvky neoklasicistické architektury. „Pak přešli na francouzský způsob, kde se pozůstatky vojáků daly do malých rakviček a uložily se v kryptě. Výjimečná záležitost. Podle architektů jsou ve stavbě přimíchány římské prvky, i něco z tureckých architektonických věcí.“

V mauzoleu jsou svezeny ostatky vojáků z celé Moravy. Ze Znojma, z Brna, z ostravského regionu. "Z Olomouce jich pochází sto třicet sedm, zde se ve vojenské nemocnici léčili a nepřežili svá zranění. Byl to dost složitý proces zjistit, kteří vojáci tam leží. Chceme na náš web dát jména, místa rodiště a rok narození těchto vojáků. Aby to bylo v zemích bývalé Jugoslávie známé a abychom jim pomohli najít ty své mrtvé.“