Jestli ještě někdy něco napíšu, tak to bude fajn. Ale zatím budu radši žít, říká spisovatel Urban

Miloš Urban

V jeho knihách se často objevuje násilí a brutalita. Je to ale čirá fantazie, a proto je to neškodné, myslí si úspěšný český spisovatel Miloš Urban. Ve svém posledním románu s názvem KAR si vyřizuje účty s rodnými Karlovými Vary a v současné době prý neví, jestli ještě nějakou knihu napíše.

Jako malý žil úspěšný český spisovatel Miloš Urban několik let v Anglii. Jeho nevlastní otec tam totiž pracoval na ambasádě jako řidič. Když se pak rodina vrátila do socialistického Československa, dívali se na něj spolužáci jako na exota„Třeba už jen proto, že jsem si nosil do školy pití. To se tenkrát nedělalo,“ vzpomíná host Osobnosti Plus.

Bez kultury nelze důstojně existovat, míní fotograf Tono Stano

Tono Stano, významný český a slovenský fotograf tvořící od 70. let (proslavil se zejména svými portréty a akty)

Fotograf Tono Stano proslul nejen v Česku a na Slovensku především svými portréty a akty. „V procesu tvorby nejde ani tak o to, přicházet s něčím novým. Myslím, že podstatné je dopídit se věčné pravdy, která nás jako lidstvo provází,“ říká.

Urbanův otčím byl prý kovaný komunista. O tom, že by byl spolupracovníkem StB, ale neví a nechce to ani zjišťovat. „Tyhle věci stejně nemůžu změnit a tenkrát jsem tomu vůbec nerozuměl,“ říká. Rozdílné politické názory prý ale stály za hádkami rodičů a o mnoho let později vedly k jejich rozvodu.

Politika mě štve

Ve svých dílech často utíká do minulosti. „Je to asi takový ten pseudoromantický pocit, že dobře už bylo,“ komentuje to s tím, že na dnešní době mu vadí, že je příliš tíživá a těžko průhledná.

Nevolím stále stejnou stranu. Měním to podle toho, kde cítím nejmenší nebezpečí.
Miloš Urban

„Neumím myslet dopředu a odhadovat, co bude. Vždycky se nechám nepříjemně překvapit a zklamat,“ říká spisovatel a naráží přitom na současnou vládu a prezidenta. Politická situace v Česku ho prý štve, ale neumí na ni správně reagovat.

Od mala jsem se rád bál

V Urbanových knihách se často objevuje krev a brutalita. „Pro mě je to ale fikce, vymyšlená věc, a proto naprosto bezpečná. Vychází to z mého vnitřního ustrojení,“ vysvětluje. Už od malička se prý rád bál věcí, které ho reálně neohrožují, jako jsou třeba horory nebo detektivky.

Dřív tvořil i několik knih najednou a nevěděl, do čeho se pustit dřív. Přičítá to přetlaku a nešťastnému životnímu pocitu. V tuto chvíli ho ale do žádné nové knížky nic nežene. „Jestli ještě někdy něco napíšu, tak to bude fajn. Ale zatím budu radši žít,“ uzavírá.

Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí se spisovatelem a překladatelem Milošem Urbanem, který se podělil třeba o své strašidelné sny z dětství a vysvětlil proč si myslí, že muž k porodu nepatří.

autoři: Barbora Tachecí, Zuzana Marková

Související