Disident John Bok: Odvaha je říct „tak už dost“. Pochybnosti musíte překonat
John Bok se rval, když bránil mladší spolužáky, vysmrkal se do pionýrského šátku a jeho oblíbeným způsobem boje jsou hladovky. Dodnes obdivuje odvahu veřejnosti i politiků a vadí mu, když ji kolem sebe nevidí. „Vede to k degeneraci politiky,“ vysvětluje pro Český rozhlas Plus spoluzakladatel spolku Šalamoun, bývalý disident a šéf první ochranky Václava Havla. „Vede to k tomu, že lidé potom už ničemu nevěří.“
„Když si vzpomenu na Milion chvilek pro demokracii, tak to byl úžasný počin,“ chválí v pořadu Osobnost Plus. „Ti mladí lidé tehdy dokázali něco neuvěřitelného. Ale vyumělo to, i když přispěli k tomu, že dnes máme toho prezidenta, jakého máme.“
Za odvážného by Bok označil prezidenta Petra Pavla, jenže ani ten nedokáže změnit Bokův názor na to, že v současné české politice chybí odvaha.
Čtěte také
„Problém je, že si nemyslím, že pan prezident je politikem. On je státník. Byl vojákem, ale není to klasický politik,“ upozorňuje někdejší disident.
„Odvaha je říct: Tak už dost,“ vysvětluje. A politikům podle něj chyběla odvaha například vyzbrojit napadenou Ukrajinu dřív a lépe, než jak k tou došlo.
„Takhle je to přesně jako s Adolfem Hitlerem. Tomu kdyby dali tehdy včas přes d...ku, tak by se nestaly ty hrůzy,“ usuzuje.
„Můj táta musel odejít z hranic. A když on a ostatní šli z hranic v tom roce 1938, tak všichni brečeli, protože se chtěli rvát, i když to vypadalo, že nás Němci rozsekají. A Ukrajinci, ti to dokázali,“ srovnává osud Československa po mnichovské dohodě a Ukrajiny, která se už čtvrtým rokem brání ruské agresi.
Čtěte také
Stejně tak Bok chválí politiky, kteří na Ukrajinu jezdí a vyjadřují jí podporu. Nedostatek odvahy totiž podle něj vede k degeneraci politiky i samotné společnosti, která se propadá do nedůvěry.
„Víte, to bylo úžasné na Winstonu Churchillovi, který dokázal pozvednout svůj národ. Věděl, že Britové to můžou odskákat, i když měli podporu Ameriky. I když on sám o britském odporu pochyboval. Ale to musíte překonat. A proto ho milovali,“ nachází znovu příklad politické odvahy v minulosti.
Úspěch i marnost
Jedním z posledních velkých úkolů, kterého se John Bok ujal, byla změna důchodů pro někdejší disidenty. Ty tehdejší komunistická zvůle vyháněla do špatně placených profesí, případně věznila. Disidenti tak nesli následek tohoto nátlaku až do penze, kdy pobírali příliš nízké důchody.
Bok držel spolu s Jiřím Gruntorádem před dvěma lety protestní hladovku před Úřadem vlády. „Podívejte se, co zvládnou dva lidé,“ poukazuje. „Jirka Gruntorád přitom trval na tom, aby kvůli tomu odstoupil ministr sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL, Spolu). A zdůrazňoval, že nechce pád celé vlády, ale chce jen to, aby pracovala pořádně.“
Přiznává, že úspěch v podobě zvýšení důchodů pro někdejší odpůrce režimu mu přinesl úžasný pocit. Také ale prý dnes zažívá pocity marnosti.
„Zároveň se vždy regeneruju,“ připouští. „Mám samozřejmě radost, že máme pořád svobodu, kterou jsme tehdy chtěli. A že lidé můžou dělat, co chtějí, nebo dokonce můžou nedělat nic a být bezdomovci.“
V čem nesouhlasí se svými vnuky a s mladou generací? Jak vzpomíná na Václava Havla? Poslechněte si celou Osobnost Plus.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
