Jeroným Klimeš: Lidi dělím podle zahradního testu a všem bych dal befelem sedminu dne odpočívat

15. srpen 2018
Jeroným Klimeš

Znáte ho jako psychologa, ale duší je prý víc přírodovědec a geolog. Nijak netají ani svou víru v Boha. Je „jiný“ třeba proto, že když se všichni dívají doleva, on svůj zrak obrátí vpravo.

Rodiče mu dali do vínku pochybnosti. „Říkali mi, když chceš sbírat houby, nechoď s davem. Rostou jen tam, kde ještě nikdo nešel. To mám nějak zafixováno v hlavě. Má to ale jeden háček, člověk je tam sám. Protože je houbař, a ten přece musí být sám,“ říká Jeroným Klimeš.

Své původní přírodovědné vzdělání magistra hydrogeologie a inženýrské geologie z Univerzity Karlovy používá i ve své současné psychologické praxi. „Dívám se na člověka etologicky, což je věda o zkoumání zvířat. Pracuji s přitažlivými a odpudivými silami a s tím souvisejícími změnami chování. Nejsem odchovanec fenomenologií (znamená obecně přesné zkoumání jevů, ne podstat − pozn. red.) a existenciálních filozofií, ale klasické metafyziky a přírodovědy. Víc mě vždy zajímal Carl Jung než Sigmund Freud,“ vysvětluje.

Zahradní test?

Obnovení partnerského vztahu je velké štěstí, ale taky tvrdá práce, tvrdí psycholog Jeroným Klimeš

Jeroným Klimeš,

Jeho kniha Partneři a rozchody je vyhledávanou příručkou všech, kdo se potýkají s partnerskými problémy. Nevychází jen z odborných znalostí a bohaté praxe, ale také ze zkušeností z vlastního prožitého traumatu z rozchodu. Osobní zkušenosti pomáhají Jeronýmu Klimešovi ovšem ještě ve dvou dalších oblastech, v církevně-pastorační praxi a v poradenství, jak se vyrovnat s těžkou nemocí.

Lidi pak dělí podle tzv. zahradního testu na ty, kteří si po stromem vezmou knihu a dokáží přitom hodiny relaxovat, a na ty, kteří v klidu trpí. „Těm nespokojeným se tak do pěti minut rozjede fantazijní bestiárium a divoké fantazijní postavičky jim jen nadávají. Taky hned přemýšlejí, jak zdrhnout. Protože v klidu je jim nejhůř.“

Problém prý ale je, když inklinujete k odpočinku pod stromem a všem doporučujete stejné chování. „Musíte prostě pečlivě rozlišit, do jaké kategorie spadá člověk, který právě před vámi sedí, protože na každého stejný postup prostě nefunguje. Ale naučit se relaxovat by měl opravdu každý.“

Poruch z přebuzení je nějak hodně

Psychologie je z větší části šamanismus, říká Jeroným Klimeš

Jeroným Klimeš

„Jako farář bych byl hodně špatný. Nechtěl bych řídit lidi a organizovat farní život. Bavilo by spíše k lidem promlouvat. Vždycky bych udělal své kázání, a potom si zalezl na faru a nevylezl z ní. To, že chcete být knězem, je jeden předpoklad. Ale musíte na to mít ještě dalších pět předpokladů a já ne všechny mám,“ říká psycholog Jeroným Klimeš, host Barbory Tachecí a Osobnosti Plus.

V dnešní době roste podle psychologa Klimeše počet „poruch z přebuzení“. „V porevoluční době se lidi hecovali, že budou jen makat a nepotřebují odpočívat. Jenže… nenaučili se odpočívat, neuvolňují svaly a pak mají migrény, panické ataky, nespavost a deprese. A množství takových lidí se pořád zvyšuje.“

Etablují se prý právě ze skupiny těch, co se v klidu cítí špatně. Musí pořád něco dělat, jsou to obvykle workoholici, a když se zastaví, upadají do depresí. „Trvá strašně dlouho, než je vůbec naučíte relaxovat. Přitom ale lidské tělo není stavěno na kontinuální stres a trvalé přetížení. Proto to odnášejí psychosomaticky. Mají zničenou páteř, sevřený žaludek, ze kterého jsou pak žaludeční vředy, a migrény,“ popisuje.

Modlitba je psychohygiena

Podle Klimeše stres není něco, co by naši předci neznali, ale psychohygiena byla zapracovaná do samotné ideologie. „Už svatý František z Assisi si všiml, že se muslimové modlí ráno, v poledne a večer. Proto zavedl 3× denně modlitbu Anděl Páně zvěstoval Panně Marii... a když to dělali pěkně, tak taky krásně uvolnili a zrelaxovali svá těla.“

Jeroným Klimeš: Kompatibilita smíšených československých párů není slavná. Můžou za to PC hry

Jeroným Klimeš

Názory předního psychologa na problémy československých párů. Neodvysílaný bonus k mystifikační hře na talkshow Spolu je nám hezky aneb Obývačka.

Lidé pracovali na poli a když zaslechli kostelní zvony, tak zapíchli vidle a přímo na poli poklekli, pomodli se a šli se domů najíst. „Jídlo do sebe nenaházeli jako dneska ve fast foodu, ale zase se nejdřív pěkně pomodlili, uvolnili si svaly napjaté na zádech a břichu, najedli se, zrelaxovali a šli teprve zas pracovat.“

Psycholog prý musí „odhazovat vidle“ vždy, když jeden klient odejde a čeká na dalšího. „Když vidím, že mám volnou čtvrthodinku, tak ty vidle odhodím a natáhnu se. Klidně si i na chvilku zdřímnu, protože kdybych hned musel mluvit s dalším člověkem, tak jsem vzteklý. Takto jsem na dalšího klienta naladěný jako rádio.“

Mikroodpočinky befelem

Sám totiž nemůže být napnutý, protože „zachytávám jeho jemné vibrace, když mi před očima kreslí svůj obraz života. Jen když se na něj empaticky naladím, mohu mu dát nějaké doporučení. Když jsem ale ztuhlý a naštvaný na celý svět, tak to prostě nejde.“     

Všichni bychom si tak prý měli denně dopřát mikroodpočinky, podle Desatera by to dokonce měla být celá jedna sedmina dne. „Rozhodně bez nějakého pocitu viny. Vlastně naopak. Všem bych to dal pěkně befelem,“ dodává Jeroným Klimeš.

Spustit audio

Související