Děti uvězněných jsou taky oběti trestných činů. Trpí a cítí se opuštěné, popisuje šéfka sdružení
Děti, jejichž rodič je uvězněný, jsou několikanásobně více traumatizované než jejich vrstevníci. „Mnohem častěji trpí chudobou. Jejich životní potřeby nejsou naplněné. A ještě jim hrozí, že sklouznou na stejnou dráhu jako rodič,“ vyjmenovává v pořadu Hovoru Gabriela Kabátová, ředitelka české pobočky Mezinárodního vězeňského sdružení, které se věnuje propuštěným vězňům, dozorcům i obětem trestných činů. A mezi ně patří i potomci odsouzených.
Opuštěné a zrazené, tak se často cítí děti, které mají rodiče ve vězení. „Každý intuitivně ví, že je to špatná situace a že dítě za to může. Ale zapomíná se na ně, jsou to neviditelné oběti trestných činů,“ poukazuje Kabátová.
Čtěte také
„Snažíme se s tím něco dělat, ale je to nesmírně těžké,“ přiznává. „Rodina je to nejkrásnější a zároveň to nejvíc problematické, co ve vztazích existuje. A napětí bývá i normálních rodinách.“
Její sdružení se proto snaží rodinám pomoci udržovat vztahy mezi rodiči a dětmi. „Nejsme schopní ty vztahy zcela změnit. Ale můžeme je něčím posílit. Třeba pomoci zavřenému tatínkovi doručit dárek pro rodinu i s osobním dopisem,“ popisuje. „Také se snažíme o návštěvy rodin, pokud tomu brání vnější problémy.“
Mezinárodní vězeňské sdružení už několik let spolu s Vězeňskou službou pořádá celodenní setkávání rodin: „Rodina tak může ochutnat, jaké to bude v budoucnu, až bude pospolu. Mohou jen tak spolu stolovat, mohou mít radost, můžou si společně hrát.“
Vztahy se rozpadají
Říká se, že do tří let od uvěznění se partnerské vztahy uvězněných lidí rozpadnou. Ten rodič, který je na svobodě, pak ztrácí ochotu brát společného potomka na návštěvu za druhým rodičem.
Čtěte také
„To se děje hodně často. Když žena zůstane venku sama s dětmi, tak i ona je obětí zločinu. Nese jeho důsledky, hlavně finanční. Má pak tendenci najít si nového partnera, aby se finančně udržela,“ říká Kabátová a doplňuje: „Výkon trestu poškozuje i ty rodiny, které byly předtím funkční. Natož ty, které nebyly. “
Sama přiznává, že prostředí věznice nemá ráda. „Dělá se mi z toho špatně. Jde o tu nesvobodu. Věznice nikdy nemůže působit dobrým dojmem,“ přiznává a pokračuje: „Uvěznění lidé si tam připadají jako kus šedé hmoty. Ztrácí pocit důstojnosti. Ztrácí pocit, že pro někoho něco znamenají.“
Přitom sami vězni by to nahlas popsali jinak. „Upnou se k maličkostem. Mají dobrý pocit třeba z toho, že roznáší jídlo, starají se o nástěnku, něco pašují. Nechtějí se definovat jako bezmocní. Vězení je prostředí, které dlouhodobě destruuje charakter člověka,“ dodává ředitelka české pobočky Mezinárodního vězeňského sdružení
Poslechněte si celý rozhovor.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
