Děti uvězněných jsou taky oběti trestných činů. Trpí a cítí se opuštěné, popisuje šéfka spolku
Děti, jejichž rodič je uvězněný, jsou několikanásobně více traumatizované než jejich vrstevníci. „Mnohem častěji trpí chudobou. Jejich životní potřeby nejsou naplněné. A ještě jim hrozí, že sklouznou na stejnou dráhu jako rodič,“ vyjmenovává v pořadu Hovorů Gabriela Kabátová, ředitelka české pobočky Mezinárodního vězeňského společenství, které se věnuje vězňům ve výkonu trestu i propuštěným, dozorcům i obětem trestných činů. A mezi ně patří i potomci odsouzených.
Opuštěné a zrazené, tak se často cítí děti, které mají rodiče ve vězení. „Každý intuitivně ví, že je to špatná situace a že dítě za to nemůže. Ale zapomíná se na ně, jsou to neviditelné oběti trestných činů,“ poukazuje Kabátová.
Čtěte také
„Snažíme se s tím něco dělat, ale je to nesmírně těžké,“ přiznává. „Rodina je to nejkrásnější a zároveň to nejvíc problematické, co ve vztazích existuje. A napětí bývá i normálních rodinách.“
Její spolek se proto snaží rodinám pomoci udržovat vztahy mezi rodiči a dětmi. „Nejsme schopní ty vztahy zcela změnit. Ale můžeme je něčím posílit. Třeba pomoci zavřenému tatínkovi doručit dárek pro rodinu i s osobním dopisem,“ popisuje. „Také se snažíme o návštěvy rodin, pokud tomu brání vnější problémy.“
Mezinárodní vězeňské společenství se už několik let spolu s Vězeňskou službou pořádá celodenní setkávání rodin: „Rodina tak může ochutnat, jaké to bude v budoucnu, až bude pospolu. Mohou jen tak spolu stolovat, mohou mít radost, můžou si společně hrát.“
Vztahy se rozpadají
Říká se, že do tří let od uvěznění se partnerské vztahy uvězněných lidí rozpadnou. Ten rodič, který je na svobodě, pak ztrácí ochotu brát společného potomka na návštěvu za druhým rodičem.
Čtěte také
„To se děje hodně často. Když žena zůstane venku sama s dětmi, tak i ona je obětí zločinu. Nese jeho důsledky, hlavně finanční. Má pak tendenci najít si nového partnera, aby se finančně udržela,“ říká Kabátová a doplňuje: „Výkon trestu poškozuje i ty rodiny, které byly předtím funkční. Natož ty, které nebyly. “
Sama přiznává, že prostředí věznice nemá ráda. „Dělá se mi z toho špatně. Jde o tu nesvobodu. Věznice nikdy nemůže působit dobrým dojmem,“ přiznává a pokračuje: „Uvěznění lidé si tam připadají jako kus šedé hmoty. Ztrácí pocit důstojnosti. Ztrácí pocit, že pro někoho něco znamenají.“
Přitom sami vězni by to nahlas popsali jinak. „Upnou se k maličkostem. Mají dobrý pocit třeba z toho, že roznáší jídlo, starají se o nástěnku, něco pašují. Nechtějí se definovat jako bezmocní. Vězení je prostředí, které dlouhodobě destruuje charakter člověka,“ dodává ředitelka české pobočky Mezinárodního vězeňského společenství.
Poslechněte si celý rozhovor.
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
